Jirásek, Alois - Staré pověsti české: Pověst o praotci Čechovi, o Krokovi a jeho dcerách

Pověst o praotci Čechovi



V charvátské zemi, jež byla rodnou pro Čecha i jeho bratra Lecha, se strhly krvavé boje a ty přivedly Čecha na myšlenku, opustit tuto zem a hledat pro svůj lid novou. Když měli lidé sbaleny své věci, vydali se hledat novou zemi, kde by se usadili. Šli mnoho dní, až došli k vysoké hoře, hoře Říp. Když ráno ještě všichni spali, tak Čech vylezl na horu a rozhlédl se kolem. Pak zvěstoval lidem svým,co viděl a ptal se jich, jak tuto zemi nazvou. Všichni volali, ať ji nazvou Čechovým jménem. Pak začali obdělávat půdu, stavět domy, zkopali louky a nivy a zorali půdu. Po několika letech, když už se plémě Čechů hojně rozrostlo, rozhodl se Lech, že opustí ostatní lidi z kmene a vybuduje si vlastní hrad a vesnici. Rozloučil se s bratrem i lidmi a než slunce druhého dne vyšlo, odešel. Ale slíbil jim, že až nejde to pravé místo, kde se usadí, zapálí veliký oheň, aby o něm ostatní věděli. Jak řekl tak udělal. A v místě, kde se Lech usadil, hned počal stavěti hrad, jež Kouřim nazvali.
Když minulo asi 30 let, co vojvoda Čech na českou zemi stoupil, minul mu již 86 rok a Čech zemřel. Všichni ho oplakávali a truchlili pro něj. Jeho tělo spálili na hranici, uložili popel a kosti do popelnice a do hrobu uložili. Ještě dlouho potom chodili k jeho hrobu, plakali a klaněli se vojvodovi Čechovi a jméno jeho šlo od pokolení do pokolení.



O Krokovi a jeho dcerách



Po smrti vojvody Čecha, nevěděli lidé, koho si mají zvolit za nového vojvodu. Tak se rozhodli, že zvolí jeho bratra Lecha, který na Kouřimi žil. Ten však jejich prosbě nevyhověl, ale protože bylo známo, že je velmi moudrý, nechali si alespoň poradit, koho si mají zvolit a Lech jim řekl, ať zvolí Kroka. Lidé ho poslechli a na trůn po praotci Čechovi Kroka usadili. Ten soudil moudře a byl spravedlivý.
Krok měl tři dcery, Kazi, Tetu a Libuši. Ve svém útlém mládí žily dívky na hradě Budči. Kazi znala všelijaké byliny a koření a jejich moc. Hojila jimi lidem rány, krotila bolesti a mnohdy i sudičky ke své vůli obracela. Po otcově smrti byla nejčastěji na hradě, jenž se Kazin hrad jmenoval.
Teta, druhá Krokova dcera, vystavěla si hrad velmi pevný, který Tetín pojmenovala. Bála se bohů a běsů a tak různé rituály na jejich uctívání pořádala, učila lid se jim klanět a oběti činiti. Sama se pak dlouhé dny k nim modlila.
Nejraději však lidí měli Libuši, ačkoli byla ze sester nejmladší. Byla krásná, cudná, chování vlídného a přitom vážná, v řeči jistá, že i drsní bojovní muži ji velebili.
Po Krokově smrti, sešly se rody starších a rozhodly, aby se panování ujala právě Libuše. Lidé se nad tímto rozhodnutím zaradovali a odvedli spanilou kněžnu na Vyšehrad, p boku jí pak kráčela Kazi s Tetou a jejich družinami. Mladá kněžna měla svůj hrad, který Libušín nazvali, ale sídlila na Vyšehradě, odkud moudře vládla lidu. Později za muže svého Přemysla pojala.

 

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=1950