Stručné dějiny Buddhismu-Edward Conze

Stručné dějiny Buddhismu
Edward Conze

Buddhismus, toto nejstarší univerzální náboženství světa, prodělal během své 2500 let dlouhé historie radikální změny. Jeho dějiny můžeme členit do čtyř období po pěti stech letech, což odpovídá faktům a je též zmiňováno v buddhistických spisech datovaných od počátku křesťanské éry. Každé z těchto období má svá specifika. Stejně tak nacházíme odlišnosti v principech i organizaci buddhistického náboženství v jednotlivých částech Asie. Conzeho stručné avšak výstižné dějiny buddhismu, podané s hlubokou znalostí a vstřícným vhledem, respektují v kapitolách toto chronologické členěn, v podkapitolách pak popisují asijské země, v nichž buddhismus sehrál významnou roli.

Buddhismus nese jméno po svém zakladateli, náboženském reformátorovi Buddhovi Šákjamunim, který žil a působil cca v 6. a 5. století př.n.l. v severní Indii. Ve čtyřech vznešených pravdách formuloval odpověď na ústřední náboženskou a filozofickou otázku tehdejší Indie – vymanění se z koloběhu znovuzrozování. Poslední ze čtyř vznešených pravd je vyjádřením možnosti úniku z nekonečného koloběhu zrození a smrti do nirvány. Buddhova cesta je v zásadě trojdílná. Spočívá v morálce, meditaci a moudrosti, v plném rozsahu má pak podobu vznešené osmidílné stezky. Buddhismus nahlíží na život jako nestálý a bez podstaty, přičemž za jeho hlavní charakteristiku pokládá utrpení. Rozpoznání a pojmenování těchto tří základních znaků existence – nestálosti, pomíjivosti, bezpodstatnosti, a neuspokojivosti, utrpení- zakladatelem učení znamenalo začátek buddhismu. Utrpení jako hlavní kvalita existence je podmíněno touhou, vzniká z ní a z nevědomosti. Jejich odstraněním se může bytost osvobodit z řetězce podmíněného vznikání. Buddhistická obec založená samým Buddhou Šákjamunim, sestává z mnichů a mnišek, kteří se řídí zvláštními pravidly života, a z laiků. Vnitřní výstavba buddhismu je vyjádřena formulí „tří útočišť, tří klenotů“, která se objevuje již v nejranějších vrstvách buddhistického kánonu. Má přední místo ve všech buddhistických liturgiiích a v zásadě hraje roli „vyznání víry“ : „Přijímám Buddhu za své útočiště. Přijímám dharmu za své útočiště. Přijímám samghu za své útočiště.“ Vyslovením této formule vstupuje adept buddhismu do řad Buddhových učedníků. Postupně krystalizovaly tři hlavní proudy buddhismu: 1.tradiční théraváda opírající se především o mnišské hnutí a ideál arhata, 2.nově se formující mahájána více otevřená laikům a pěstující ideál bódhisattvy. 3.v Tibetu se uplatnil zejména vliv buddhistického tantrismu v podobě vadžrajány, jež se zrodila ze šamanské tradice spojené s magií.

Od 19.století začal buddhismus výrazněji pronikat také do Evrop, USA, Kanady, nejdříve zvláště do intelektuálních kruhů, a ve 20.století již vytváří v euroamerickém kontextu vlastní, byť početně malé skupiny. Přesný počet vyznavyčů buddhismu v celosvětovém měřítku lze jen stěží stanovit, neboť buddhismus nebrání svým stoupencům participovat na jiných náboženstvích. Odhady se pohybují mezi 150-500 milióny vyznavačů.

 

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=3935