Architeuthis dux- tajemný fenomén temných hlubin (Krakatice obrovská)
Předmětem tohoto referátu je snaha , alespoň trochu poodhalit záhady temných hlubin, ale hlavně tvora, který se v nich skrývá, zvaného krakatice obrovská.
Po staletí se oceán jevil jako něco co, nahání hrůzu. Pověrčivý námořníci podávali v průběhu staletí zprávy o obrovských obludách. Jejich příběhy daly za vznik fantastickým příšerám, které je ohrožovaly a ničily jejich lodě. Nejobávanější byl kraken-mnohoramenné zvíře o obrovské velikosti a síle, které ničilo a potápělo lodě. Po čase se ukazovalo, že smyšlené obludy jsou buď neškodné(námořníci často viděli pouze hřbety vorvaňů), a nebo že vůbec neexistují. Až na jednu! Na krakena, dnes zvaného krakatice obrovská čili Architeuthis dux (což znamená v řečtině krakatice obrovská). Jako produkt fantazie je to dokonalá příšera, ale ve skutečnosti je to strašlivý predátor. Většina ostatních mořských obrů jsou proti ní opravdu maličtí. Krakatice uchvacuje svou kořist masou svých chapadel ( jimiž je schopna pokrýt plochu o rozloze 28 m). Svou bezbrannou kořist tlačí chapadly do svého zobanu podobného papouščímu zobáku. Na svět se dívá největším párem očí v živočišné říši - průměr až 40 cm. Nejzajímavějším faktem je ale to, že krakatice nebyla nikdy pozorována ve volné přírodě – neexistuje její jediný foto-dokument. Čas od času vytáhnou rybáři v sítích obrovské tvory, ale vždy jsou již mrtvý, nebo umírají. Občas jsou tyto giganti vyplaveni na břeh a jejich relativně nepoškozená těla se pak stávají předmětem zkoumání světových vědců.
Na základě vědeckých odhadů vědci předpokládají, že jsou krakatice dravci, žijí v podmořských kaňonech, žijí krátce a rostou velice rychle, ale nikdo dodnes přesně neví do jaké délky. Nejdelší ulovená krakatice měřila
18 metrů a vážila tunu!!!(byla vyplavena na břehy Nového Zélandu). Je to největší bezobratlý živočich na světě.
V muzeu Washington D.C. se nachází jedna z největších sbírek hlavonožců na světě(asi 100 000 exponátů). V laboratoři je zde zabrán do své vědecké práce jeden z největších expertů na hlavonožce Dr.prof. Clyde Roper.
Příběh Clyda Ropra začíná v New Hapshire, kde pracoval jako lovec langust. Jako idealistického mladíka ho mrzelo, že se kolem krakatice šíří tolik nepravd, ale pak to pochopil .
Až doposud bylo viděno pouze několik mrtvých exemplářů a až dones ji vědci neviděli ve volné přírodě. Když Clyde začal více pronikat do fascinujícího světa hlavonožců, došel k odhodlání spatřit ji živou ve volné přírodě. Clyde se svým vědeckým týmem spustil ponorku v hlubině Monte Ray u pobřeží Kalifornie(asi nejvíce prozkoumaná hlubina na světě). I zde by se mohla krakatice obrovská nacházet. Tým ji nespatřil, ale za to zde žije mnoho dalších druhů bizardních krakatic např. Moroteuthis – dlouhá štíhlá krakatice dosahující asi 4,5 m. Stejně jako o kr. ob. se o ní neví téměř nic. Dále zde byla viděna krakatice Vampiroteuthis, zvláštní krakatice, která své tělo dokáže ,v případě nebezpečí, otočit naruby. Dr. Roper spolupracuje v posledních letech s předním specialistou na vorvaně a hlavonožce –Dr. Malcolem Clarkem. Clark, jako mladý absolvent školy, prováděl výzkumy na velrybářských lodích, které lovily vorvaně. Clark prozkoumal stovky žaludků těchto kytovců a nacházel v nich neztravitelné zobany nejrůznějších druhů krakatic. Některé patřily i krakatici obrovské. V jednom žaludku našel 18 000 zobanů! Shromáždil tak obrovskou sbírku.
Důležitou roli v životě krakatic hrají vorvani, protože se krakatice stávají kořistí těchto velkých kytovců(asi 100 000 000 tun ročně). Z tohoto poznatku vycházel Dr. Roper a Dr. Clark.
Přišli na způsob jak získat první záběry krakatice obrovské. Chtěli použít vorvaně jako honící psy. S jejich týmem připevnily na hřbet jednoho vorvaně, ze sociální skupiny asi 8 jedinců, speciální kameru. To byla docela riskantní situace. Ale podařilo se. Hned po upevnění kamery na hřbet vorvaně (odolná proti obrovskému tlaku, vybavená nejrůznějšími měřidly a světlem)
začala snímat exluzivní záběry pod hladinou očima vorvaně.
Krakatici se opět nepodařilo natočit, ale zato vědci získali neocenitelné záběry soc. skupiny vorvaňů i z hloubky téměř 360m. Zde je již neuvěřitelný tlak (35 kg na 1 mm3).
Nadále, ale vědí vorvani něco co nevíme my…
Další známé lokality výskytu krakatice obrovské jsou např: pobřeží Norska, Azorské ostrovy, Cortézovo moře u Mexika ( zde žije menší krakatice Humboltova), vody okolo Austrálie, Nového Zélandu a Tasmánie.
Asi nejtradičnější místo výskytu giganta jsou tmavé chladné vody u New Founland.
Právě zde se v rybářských vesnicích objevily v 60.letech zvláštní cedule, na kterých stálo: Giant squid ‘‘dead or alive‘‘(krakatice obrovská‘‘mrtvá či živá‘‘). Otcem této myšlenky byl Dr.Frederik A. Aldrich který byl předním specialistou na měkkýše. Aldrich se už nespokojoval se zkoumáním mrtvých krakatic a chtěl ji vidět živou.
Udělal taky výzkumnou expedici při níž strávil ve výzkumné ponorce 10 hodin, ale po krakatici ani zmínka. Dr. Aldrich charakterizoval svůj pokus o spatření krakatice tím, že je to stejné jako byste skočili padákem do náhodně zvoleného státu USA a čekali byste, že potkáte grizzliho.
Dále prohlásil, že není zklamaný, protože ví, že oceán je tak velký a jeho člun tak malý…Pár let na to Dr. Aldrich zemřel a na výzkum se na několik let zapomnělo. Na Aldriche navázal až Dr. Roper . Další výzkum prováděli japonští vědci v zátoce, ale na místo krakatice objevili jiného giganta-dosud nevětšího spatřeného masožravého žraloka. Měřil 7 m a byl tak velký, že ho kamera umístěná na miniponorce nezabrala ani celého. Vědci uvnitř ponorky prožili 5 vzrušených minut, a pak žralok odplaval.
Zprávy o spatření krakatice, či údajném boji s loděmi přicházely po staletí.
Zpráva o boji gigantické krakatice s francouzskou bitevní lodí z 19.st. podnítila Julia Verna k napsání, dnes již klasického díla, 2000 mil pod mořem.
V roce 1868 proběhla zpráva o newfounlandských rybářích, kteří nalezli u pobřeží mrtvou krakatici, ale když se však přiblížili, tvor ovinul chapadly jejich loď. Pohotový rybář ( dvanáctiletý chlapec) však uťal obludě chapadlo a ona odtáhla. O rok později zde byla ulovena krakatice dlouhá 9 m.
Oceán zabírá 2 třetiny zemského povrchu. V tomto obrovském světě žijí různí živočichové a různí fenoméni. Dodnes tito fenoméni zůstávají v ústraní civilizace a jejich svět nám zatím zůstává utajen. Možná, že je to dobře. Vždyť co všechno již člověk přírodě vzal. A co ji dal? To ať si každý z nás přebere sám…
Jednoho dne nám vorvani přinesou živoucí portrét krakatice obrovské, tím se tak splní jeden z největších úkolů přírodních věd a fotografie, ale bude trvat ještě dlouho než lidstvo pochopí tento interesantní svět hlavonožců a začne si ho vážit.
Lidé potřebují mít mořské obludy
ve svých osobních oceánech,
protože oceán bez bezejmenných tvorů
je jako spánek bez snů.
John Spranger
Zařazení krakatice obrovské do živočišného systému:
říše: Živočišná (Animalia)
2.podříše: Mnohobuněční (Metazoa)
odd. B: Triblastica
Alfa řada: Prvoústí (Protostomia)
Kmen: Měkkýši (Mollusca)
Třída: Hlavonožci (Cephalopoda)
Řád: Krakatice ( Teuthoidea)
Rod: Architeuthis
Druh: Dux
Použitá literatura: National Geographic, Encyklopedie zvířat
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát