Fašišmus,komunismus a socialismus
FAŠISMUS
Je s podivem, co všechno lidé nespojují s fašismem. Mnohem závažnější je ale skutečnost, že jej ani neumějí správně definovat. To nejen vede k výrokům typu "Každé násilí je fašismus" apod., ale samotné smíchání ideologií nacismu a fašismu a jejich zjednodušení vede k tendencím považovat za hlavní projev těchto politických směrů jejich rasistické a xenofobní prvky. Podobná nebezpečná zjednodušení vedou například k tomu, že jako houby po dešti vyrůstají nejrůznější organizace proti rasismu a diskriminaci, které díky svému zaměření nevidí dále než za dveře Úřadu vládního zmocněnce pro lidská práva. Zaměřují se na nekonečný a zcela nesmyslný mravokárný občanský aktivismus a postupně se nestávají ničím jiným než prodlouženou rukou státního bezpečnostního aparátu. Co je však skutečně fašismus? Jaké jsou jeho charakteristické projevy? Jak s ním bojovat?
Bude to možná pro mnohé šokující zjištění, ale fašismus v době svého vzniku nebyl hnutím rasistickým a již vůbec ne antisemitským. V původním italském fašistickém hnutí bylo dokonce mnoho Židů. Jak se to mohlo stát? Fašismus se zrodil po první světové válce v Itálii. Zformoval se jako politické hnutí přesně dne 23. března 1919, kdy bývalý sociální demokrat Benito Mussolini založil ze 150 vojenských vysloužilců první úderný sbor "Fasci d'Italiani di Combattimento" - "Svazky italských spolubojovníků", který se stal základem budoucí fašistické strany. Počátky fašismu jsou spojovány s tzv. hnutím intervencionistů. Za svůj znak přijali italští fašisté starořímské fasces - jílmové pruty svázané červenou páskou s vyčnívající vetknutou sekyrou, což byl původně znak úředníků římského impéria. První programové hesla fašistů byla tato: obnovení římského impéria, nastolení korporativního stavovského státního zřízení, zrušení monarchie a senátu, vyvlastnění majetku katolické církve, vybudování silné armády a konfiskace finančního velkokapitálu. Fašistické hnutí bylo již od samého začátku krajně antikomunistické a tvrdě se stavělo proti šíření třídního boje mezi dělnictvem. Fašistické oddíly se například již při svém vzniku podílely na potlačování rolnických bouří v Itálii, čímž si získaly sympatie velkostatkářů.
Když se dostali fašisté k moci, jejich prvním opatřením bylo zavedení vyjímečných zákonů na ochranu republiky. Byly zakázány ostatní politické strany a hnutí a nedekretována přítomnost fašistických funkcionářů ve všech součástech státní správy. Celý státní organismus byl zakrátko prolezlý fašisty. První akcí většího rozsahu nebylo vyvolání antisemitských nálad, ale násilné rozpuštění odborových centrál, včetně anarcho-syndikalistické Unione Sindicale Italiana (USI) a založení jednotných vertikálně řízených korporativistických odborů fašistických. Členství v nich bylo povinné a odbory samé byly řízeny jakýmsi moderně řečeno tripartitním výborem, za účasti odborářů, státu a kapitalistů.
Na podkladě Mussoliniho teorie, že dělníci a kapitalisté mají společné národní a imperiální zájmy, se první důležitým dokumentem fašistického režimu nestala nějaká italská verze norimberských rasových zákonů, ale tzv. Charta práce, jejíž zásady později okopírovali fašisté po celém světě. V Chartě práce byla popírána rovnost lidí, vyzdvihování absolutistická moc státu a vůdcovský princip, což vše bylo základními hodnotami fašismu, nikoli rasismus. Stávky a vůbec jakékoliv zastavení práce bylo označeno za apriori trestné a společnost byla vykreslena jako organismus rozdělený na dvě hlavní části: všemocného vůdce a jeho kamarilu a poslušné masy, které pracují a bojují pro blaho národ a státu. Povšimněte si - dosud není přítomen žádný rasismus
Sociálně demagogická hesla měla jediný účel, pomoci fašistům dostat se k moci. Ano je pravda, že fašistům v Itálii se podařilo v podstatě vyřešit problém nezaměstnanosti, avšak za jakou cenu? Byl nastartován rozsáhlý program veřejných prací, kam byli nezaměstnaní rozkazem nahnáni a ostatní byli povoláni do továren. O jaké veřejné práce a jaké továrny se ale jednalo: většinou o zbrojní průmysl. Pracující se octli v podstatě na stejné úrovni jako totálně nasazení ze éry nacistického Německa. Větou, vystihující podstatu fašismu takřka bezezbytku, je Mussoliniho pověstné heslo "Vše ve státě, nic proti státu, nic mimo stát". To jasně vyjadřuje základní povahu fašismu nikoli jako ideologie, postavené prvořadě na myšlence nerovnosti ras, ale jako utilitární, extrémní a nejtvrdší formy policejního státu, ustavené a provozované v zájmu vládnoucí třídy zejména tehdy, když se octne v ohrožení ze strany utlačených a vykořisťovaných lidí. Přesně k tomuto došlo v Itálii. Vyhladovělá země po 1. světové válce vřela jak přetopený kotel před výbuchem, silně se aktivizovaly dělnické rady, docházelo k masových okupacím továren dělníky apod. To vše by by dalo na samostatný materiál, vraťme se ale k tématu.
Specifickou a mnohými mystickými a iracionálními prvky obohacenou ideologii udělal z fašismu až Hitler a Rosenberg, kteří dodali koncepci nacionálně-socialistického hnutí. Kult národa a války byl jednou z hlavních částí fašistické doktríny. Rasismus a zejména antisemitismus byl však například italskému fašismu cizí až do roku 1938, kdy v zemi začaly platit německé rasové zákony.........
Socialismus a komunismus
- název socialismus je odvozen od slova sociální, vyjadřuje tak požadavek na sociální, substantivní spravedlnost, komunismus je odvozen od slova "jednota s druhým", vyjadřující kolektivní a solidární duch
- socialismus je velice široký myšlenkový proud, spojující dnes zdánlivě protichůdné názory
- společné všem proudům socialismu jsou:
a) odpor ke kapitalismu
b) důraz na solidaritu, kolektivismus a substantivní svobodu
Hlavní teoretické předpoklady:
a) lidská přirozenost není predeterminována, je tvárná, charakter člověka závisí na jeho sociálním původu a materiálním zázemí, abstraktní jedinec liberalismu neexistuje - zištné a hrabivě chování, které liberálové připisují lidské přirozenosti je podle socialistů výsledkem kapitalistických výrobních vztahů, které zpřetrhávají svazky lidské solidarity a štvou lidi proti sobě navzájem
b) jedinec je neoddělitelnou součástí celku - lze jej poznat jen skrze vztahy, ve kterých se nachází
c) člověk není homo politicus ale homo faber (člověk pracující) - realizuje se skrze svou práci, v kapitalismu je od své práce, od produktů své práce a nakonec i do sebe sama a svých schopností člověk odcizen, stává se pouze strojem - práci musí být navrácena její důstojnost
d) přirozeným lidským vztahem je spolupráce a vzájemná pomoc, ne soutěživost
e) jedinec je součástí třídy, třídy stojí ve společnosti proti sobě, jejich konflikt je příčinou progresivní dějinné změny
f) rovnost nemůže být pouze procesuální ale také substantivní, je předpokladem pro harmonický rozvoj jedince i společnosti
g) soukromé vlastnictví ve své extrémní podobě destabilizuje společnost, vytváří konflikt a vyžaduje utrpení většiny, je proto nutné jej omezit, příp. zrušit úplně
h) kolektivismus
g) demokracie nejen ve sféře politické, ale také ve sféře sociální a hospodářské
Proudy socialismu:
a) utopický socialismus - More (Utopie), Campanella (Sluneční stát), Fourier (falanga), Owen (New Lanark, New Harmony), Saint-Simon
b) revoluční socialismus (komunismus) - Marx, Engels, Gramsci, Luxemburg, Lenin, Stalin, Trockij, Mao
Marx - "politická moc je pouze organizovaná moc jedné třídy k utiskování jiné třídy", ideje vládnoucí třídy jsou vládnoucími idejemi společnosti, historický materialismus, vědecký socialismus, odcizení, vynucená práce, komodifikace, tendence zisku klesat, armáda nezaměstnaných,
Internacionály - 1864 (Mezinárodní sdružení pracujících), 1889 (socialistická), 1919 (komunistická), 1936 (Trockij)
Lenin - "vždy jednou za několik let rozhodnout, který příslušník vládnoucí třídy má přes parlament utiskovat a drtit lid", avantgarda, demokratický centralismus, diktatura, imperialismus
Gramsci - kulturní hegemonie, zákopová a frontová válka, třídní intelektuálové, moc jako směs donucení a souhlasu
c) reformní socialismus (fabiánský socialismus, sociální demokracie, eurokomunisté) - Webb, Shaw, Kautsky, Lassalle, Bernstein, Giddens
srovnej politickou demokracii a sociální demokracii
kritika kapitalismu na morálním základě (odstranění chudoby)
"nevyhnutelnost pozvolného postupu", humánní kapitalismus/kapitalismus s lidskou tváří...
Bernstein a Crosland - akciové společnosti, manažeři, komplexní kapitalismus a zánik kapitalistické třídy
Giddens - třetí cesta, Labour Party a nová sociální demokracie
slepá ulice sociální demokracie - pravicový socialismus?! vs. sociální liberalismus
d) africký socialismus - Nyerere, Lumumba
kmenový socialismus
e) neomarxismus/frankfurtská škola - Adorno, Fromm, Habermas, Horkheimer, Marcuse, Wallerstein, Hobsbawm
psychologie kapitalismu
kritická teorie
jednorozměrná společnost
revoluční naděje vkládají do studentů, etnických menšin, žen, třetího světa
historický kapitalismus
Socialismus/komunismus v praxi:
a) kibucy
b) španělská občanská válka
c) východní blok
d) sociální demokracie
Komunismus, který pojímá člověka pouze jako produkt ekonomických a materiálních sil a popírá tak duchovní hodnotu lidských bytostí, se v souladu se svou vlastní podstatou dopustil nesčetných masových vražd, loupeží, mučení a znásilnění lidské důstojnosti. Při jeho prosazování nešlo o špatnou aplikaci dobré myšlenky, nýbrž o logické dovedení komunistického světonázoru k jeho tragickým praktickým důsledkům. Komunistická ideologie je zásadně neslučitelná s humanistickým základem lidské civilizace, který zdůrazňuje inherentní důstojnost a hodnotu každého člověka.
Komunistická politická praxe opakovaně a systematicky používala jakýchkoli, i těch nejbrutálnějších prostředků k dosažení svých mocenských cílů. Komunistický režim byl cílevědomým potlačováním svobody, spravedlnosti, vlády zákona a základních etických principů. Z tohoto důvodu komunisté nemají jakékoli legitimní a morální právo na účast v politickém životě země, usilující o právo a spravedlnost.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát