Starověká literatura
Starověká literatura
Orientální literatura
1)Literatura předního východu
q	sumerská,akkadská(Mezopotámie)–4.tis. př.n.l.
	klínové písmo, hliněné destičky, trojhranné rydlo
	akkadský epos o Gilgamešovi (král, hrdina sumerských vyprávění, hledá tajemství věčného života, řeší základní životní problémy)
 
q	staroegyptská – 4. tis. př. n. l.
	hieroglyfické písmo, papyrus, třtinové pero
	milostné písně, oslava života faraonů, Kniha mrtvých (rady zemřelému), životopisy (Sinuhet)
	Achnatonův Hymnus na slunce
 
q	hebrejská – 1. tis. př. n. l.
	tvoří most mezi orientální a evropskou literaturou
	bible – soubor textů, pravidla náboženské víry a morálky, pak součástí křesťanské bible (Písmo svaté)
	Starý zákon = historické, liturgické, právnické a literární texty
	3 oddíly
	t Tóra (nejstarší) – knihy Mojžíšovy (5)
	t soubor Proroků (z dějin Izraele, skutky proroků: Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel, Dvanáct proroků)
	t tzv. svaté spisy = básnické knihy
 
	Žalmy (náboženská lyrika), Jób, Přísloví, Pět svitků (milostná Píseň písní – Šalamounova, Rút, Kazatel, Jeremiášův pláč, Ester), Kniha Danielova s mystickými zjeveními a spisy historické:
	- biblické příběhy – Josefův, kniha soudců, knihy královské
	- mýty o stvoření světa a člověka (Adam a Eva, vyhnání z ráje, Kain a Abel, potopa, spravedlivý Noe, babylónská věž)
	- dějiny Židů (Abraham, Mojžíš, přikázání Hospodinova, David a Goliáš)
	činnost proroků (předpovídají příchod Mesiáše – vykupitele)
 
  Dílo: EPOS O GILGAMEŠOVI; ACHNATONŮV HYMNUS NA SLUNCE; STARÝ ZÁKON; TÓRA; KNIHA DANIELOVA
2)Literatura indická
2. tis. př. n. l.
posvátné knihy – védy (védský jazyk, pak sánskrt)
	hymnus Árjů na své bohy (zosobněné přírodní síly – Jitřenka, Slunce, Vítr, Oheň)
	představy o světě a vesmíru
indické eposy – hrdinské zpěvy Mahábhárata a Rámájana (4.st.př.n.l. – 4.st.n.l.)
 
  Dílo: VÉDY; MAHÁBHÁRATA; RÁMÁJANA
3)Literatura perská
7. st. př. n. l.
	sbírka náboženských textů Avesta (modlitby, mýty, lyrika, právnické texty)
 
  Dílo: AVESTA
4)Literatura čínská
čínské znakové písmo, papír nebo hedvábí, štětec
vliv filozofie (konfucianismus, taoismus)
soubor čínského básnictví – Kniha písní
 
Orientální literatury měly vliv na literaturu evropskou.
 
  
Dílo: KNIHA PÍSNÍ
---------------------------
Antická literatura
 =     literatura starověkého Řecka a Říma, základ evropské vzdělanosti, dodnes inspirační zdroj
	výhodná zeměpisná poloha – spojnice 3 světadílů
1)ŘECKÁ LIT
8.st.př.n.l.–2. a 1.st.př.n.l., do expanze Říma
 
prehistorická fáze – ústní lidová slovesnost – mýty (báje)
 
a) Období archaické – do 6. st. př. n. l. 
 
epika:
eposy Ílias a Odyssea; básník Homér (8. st. př. n. l.) 
téma: válka trojská (závěr); Trója = Ílion
 
 
znaky homérského eposu:
–	rozsáhlá veršovaná epická skladba o významných událostech
–	bohatá dějovost (příběhy, mnoho postav, určité místo, více dějových linií)
–	popisné pasáže i lyrické vložky
–	členěn do zpěvů, kapitol
– 	obsahuje tzv. prvky epické šíře (epiteta, přirovnání, detailní popisy) – zpomalují děj (retardace)
–	hlavní postavy – výjimeční hrdinové, nositelé příběhů
–	zdroj – ústní lidová slovesnost, mýty
–	forma: veršovaná skladba – časoměrný hexametr (překlad do češtiny jako 6stopý daktyl, daktylotrochej)
 
 
lyrika:
	elegie (píseň s doprovodem píšťaly, vážná skladba, nejen žalozpěv) – Archilochos
	monodická lyrika (pro sólový zpěv, doprovod lyry) – Sapfó 
	milostná píseň, pijácká (k pobavení) – Anakreón; anakreontská lyrika – o víně, ženách, zpěvu
	sborová lyrika (ódy, oslava osob) – Pindaros
	epigram (původně oslavný verš, nápis na hrobě, pomníku, dárku, pak satiricky útočná báseň) 
	bajka (vyjadřuje lidovou moudrost) – Aisópos (Ezop)
 
b) období attické   5. – 4. st. př. n. l. – vrchol řecké otrokářské demokracie, rozkvět Athén
 řecké drama – z obřadních her (oslava boha Dionýsa)
		1 herec a chór (sbor), pak 2 – 3 herci (vždy muži)
 
 
tragédie
 Aischylos 
náměty z oblasti morálky, cti, konflikt člověka a bohů, např. Oresteia (Orestés povinen pomstít smrt svého otce Agamemnóna, tj. zabít svou matku)
 
Sofoklés 
Antigona (Antigona plní mravní příkaz – pohřbí přes zákaz bratra Polyneika, odsouzena ke kruté smrti)
Král Oidipús (hl. hrdina trestán za viny, jichž se dopustil nevědomky)
 
Eurípidés 
kritický poměr k mýtu, zájem o skutečné lidi, téma lásky, psychologie ženy
např. Médeia, Élektra
zavádí na scénu ”deus ex machina” – nadpřirozený zásah božstva, náhlé nemotivované řešení
 
 
znaky antické tragédie:
–	čerpá z mytologie (téma)
–	hrdinové odvážní a stateční nebo krutí a samolibí
–	konflikt se silnějšími (osud, bohové, společenské zákony) končí tragicky (hrdina fyzicky podléhá, ale mravně vítězí)
–	forma: verš
–	existence chóru (vyjadřuje veřejné mínění)
–	jednota času, děje a místa
–	děj se nečlení na dějství
–	spojení mluveného slova, zpěvu, tance
 
komedie
Aristofanés 
Jezdci, Mír, Žáby
řeší aktuální politické otázky, názory, kritika přetvářky, podlosti ap.
 
znaky antické komedie:
–	veselohra, komický účinek
–	zesměšňuje jevy života, šťastný, smírný konec
–	útok na politické poměry, soudobou morálku
–	nevázaný žert               –	dialog
 
historická próza
 Hérodotos – otec historie (řecko-perské války)
Thúkydidés – kritika pramenů, věrohodnost (peloponéské války)
 
Řečnictví -  Démosthenés (× Filip Makedonský ð filipiky)
 filozofická próza
 Platón, např. Ústava
Aristotelés, Poetika, Rétorika; encyklopedické dílo (shrnutí poznatků) a rozdělení vědních oborů
 
 c) období helénistické   4.–1. st. př. n. l. – po dobytí Řecka Alexandrem Makedonským
 vědecké dílo- Eukleidés, Archimédés  tzv. ”nová komedie” – Menandros
 
 Autor: HOMÉR; AISÓPOS; EZOP; AISCHYLOS; SOFOKLÉS; EURÍPIDÉS; ARISTOFANÉS; HÉRODOTOS; THÚKIDIDÉS; DÉMOSTHENÉS; PLATÓN; ARISTOTELÉS; EUKLEIDÉS; ARCHIMÉDÉS; PLAUTUS TITUS MACCIUS; MENANDR
Dílo: ÍLIAS; ODYSSEA; ANAKREON; ORESTEIA; ANTIGONA; KRÁL OIDIPÚS; MÉDEIA; ÉLEKTRA; JEZDCI; MÍR; ŽÁBY; ÚSTAVA; POETIKA; RÉTORIKA
2)ŘÍMSKÁ LITERATURA
od 3.st.př.n.l. – 5.st.n.l.
 latinská, většinou nepůvodní (vliv řecké literatury)
 
a) období archaické – 3. st. př. n. l.
 
komedie
 Titus Maccius Plautus 
vliv Menandra; čerpá ze života obyčejných lidí (otroci, vojáci, milenci)
Komedie o hrnci (o lakomci ð vliv na Moličra)
Pseudolus (o prohnaném otroku)
 
b) vrcholné období – zlatý věk 1. st. př. n. l. – poč. n. l.    
 
řečnictví
 Marcus Tullius Cicero 
(období občanských válek – politické řeči, dopisy); vzor klasické latiny
 
 paměti (memoáry)
 Gaius Julius Caesar– Zápisky o válce galské
 
 
 lyrika
 Gaius Valerius Catullus  – milostná poezie věnovaná Lesbii
 
autoři z doby Oktaviana Augusta:
 Publius Vergilius Maro 
Zpěvy pastýřské(Bukolika)
Zpěvy rolnické (Georgika)
z vesnic. prostředí, obdiv a láska k venkovu, rodné zemi
epos Aeneis – na oslavu Augustova rodu
trojský hrdina Aeneus po dobytí Tróje a po dlouhém bloudění přistál v Itálii = praotec Augustova rodu
 
 
Quintus Horatius Flaccus 
satira, písně, lyrika
 
Publius Ovidius Naso 
q	milostné poezie, např.
	Umění milovat
q	mytologická poezie, např. Proměny (Metamorfózy) = 250 řeckých a římských bájí s motivem proměny (např. nymfa Niobé se změní v plačící kámen)
q	elegie (z vyhnanství)
 
c) stříbrný věk – literatura doby císařské – 1. st. n. l.
 
satira – Martialis (epigramy), Iuvenalis
 
 
filozofie – Seneca, O duševním klidu
 
 historie – Tacitus, Letopisy, Historie
 
d) období úpadku – 2. st. n. l.
 Marcus Aurelius, Hovory k sobě
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT