Rozvoj česky psané literatury od počátku 13.stol. do poloviny 15.stol.
    VZNIK ČESKY PSANÉ LITERATURY: (poč.13.stol. - poč.15.stol.)
    Vrcholný feudalismus, rozvíjení měst.
    Šlechta je proti  panovníkovi, protože  pěstuje na svém dvoře  německou
    kulturu.
    V této době je Gotický sloh (směřování do výšky), což přináší větší ze-
    světštění.
    1.LAICIZACE  LITERATURY: (pol.13.stol - pol.14.stol.) 
      Tvoří laici, tzn.osoby ze světského prostředí a hlavně pro laiky.
      "Alexandreis"  - život  a činy  Alexandra Velikého.  Toto  téma  bylo
                       zpracováno již v Antice, ale ve středověku se k němu 
                       vrací. Bylo zpracováno ve  více jazycích  (latinsky, 
                       německy, česky...), ale vždy přizpůsobeno  podmínkám 
                       a potřebám toho jakého národa.
                       Ve staročeštině má 10 zpěvů a dochovalo se 8 opisů.
                       Osobnost Alexandra se zde stává ideálním  šlechticem
                       a  jeho družina  má česká  jména (Radota,  Mladota).
                       Protože byly  některé jevy českému čtenáři  neznámé,
                       tak je vysvětluje.
                       Autor používá  přímé řeči  v monologu - forma  rady.
                       Aristoteles  radí  Alexandrovi  na poč. jeho  vlády,
                       promluvy vládců před  bitvami, ze  kterých  se  doz-  
                       vídáme, jaké vlastnosti by měl mít  šlechtic  (čest, 
                       statečnost, povinnost bojovat za práva šlechty a  za
                       svobodu země, důraz na rodové tradice).
                       Před obrazným pojmenováním dává autor přednost  při-
                       rovnání => srozumitelnost.
                       Některé momenty se vztahují ke konkrétním  událostem
                       (osudy Václava II.po smrti Přemysla Otakara II.)
                       Objevují se zde tzv.Gnómy - stručné moudré průpovědi
                       vyjadřující vlastní názor autora.
                       Trojverší.
                       Autor se chová povýšeně k měšťanům i sedlákům. Libu-
                       je si v lovu. Znalost loveckých a válečných výrazů=>
                       patřil asi k vysoké šlechtě. Vlastenecké cítění.
      "Dalimilova kronika" - (poč.14.stol. - poč.vlády Jana  Lucemburského)
                             1.veršovaná  kronika psaná česky. Líčí  dějiny
                             od příchodu praotce Čecha až do roku 1314.
                             Čerpá z Kosmovy kroniky a dalších historických
                             děl. Vlastenectví.
                             Snaha ovlivnit postoj tehdejší šlechty, aby se
                             bránila cizím vlivům. Autor si uvědomuje  řadu
                             nedostatků, ale nic nevylepšuje.
                             Řada historických nepřesností.
    2.DEMOKRATIZACE LITERATURY: doba vlády Karla IV. (styky s celou Evropou
                                => rozkvět celé země)
      1346 - Karel IV.získal český trůn
      1355 - se stává císařem
      Stavitelské  památky -  Katedrála Sv.Víta,  Karlův most,  Karlštejn,
                              Karlova Universita (1348)
                           - období vrcholné Gotiky.
      Literatura: přidává  se měšťanstvo,  studenti =>  příklon k  lidovému
                  prostředí
                : rozkvět české prózy X úřední jazyk je latina => lat.díla
      Karel IV. - "Vita Karoli" (=život Karlův)
                   - příklad pro následovníky => zvěčnění sebe sama
                   - nebyl spokojen s prací dvorských kronikářů
                   -  nešlo mu o vlastní životopis, ale o to ukázat, že  je
                     příkladný panovník (zamlčuje spory a jejich příčiny)
      Už v Antice se psaly pol.memoáry - Jakub I.Dobyvatel píše svým jaz.
      Česky psané legendy (veršovaná epika):
       "Život  sv.Kateřiny" 
        - láska krásné a vzdělané dívky z král.rodu. Zaslíbila se Kristu  a
          odmítá císaře. V učeném sporu obrátí pohanské mistry na křesťan.
          Umírá jako mučednice. Oddaná víře, nevinnost, ctnost, vzdělání.
          Zázraky - při bičování se objeví 6 symbolických barev
                  - u jejího hrobu vytéká olej, který uzdravuje.
          Jazyk -  silně obrazný,  vyumělkovaný, složitá  symbolika =>  pro
                   vzdělané vrstvy
          Autor - vzdělaný, zřejmě působil na šlechtickém dvoře.
       "Legenda o sv.Prokopu" (Prokop - 1.opat Sázavského kláštera)
        - Autor používá prostší, srozumitelnější a střízlivější jazyk
          Odehrává se to na území Čech
          => i pro nižší vrstvy.
      Vznikají díla čerpající námět z cizích literatur.:
       a)Antický okruh - česká "Trojanská kronika" - uzpůsobeno době
                                - 1.česky tištěná kniha (1468)
       b)Bretoňský okruh - "Tristam a Izalda"
    Staročeské Drama:  původně dramatizovány náboženské výjevy,  součástí
                       liturgie  (=náb.obřadu) =>  Vánoční a  Velikonoční
                       Dochovaný zlomek staroč.dramatu:
                       "Mastičkář" (pol.14.stol.)
                        -  Vychází z Velikonoční hry, kdy 3 Marie jdou  k
                          hrobu pomazat Ježíše vonnými mastmi. Anděl  jim
                          sděluje, že Ježíš povstal z mrtvých.
                          Vložena část, kdy Marie nakupují u mastičkáře.
    Karlova universita - artistická fakulta (svobodných umění) - bakalář
                       - bohoslovecká, lékařská a právnická - mistr, doktor
                       - žáci  => žákovská tvorba - prosazují něco  jiného,
                         než dospělí. Chtějí si užívat mládí. Smějí se měš-
                         ťanstvu, duchovenstvu i sami sobě.
                       - prolínání jazyků (čes.lat.) - Makarónská poezie
                       - "Podkoní a žák" 
                         - spor (běžné ve středověku) mezi panským  služeb-
                           ným  a studentem,  kdo z  nich je  na tom  lépe.
                           Odhalují vlastní  bídu. Spor  nelze  vyřešit  =>
                           nakonec se poperou.
                           Zcela světský námět.
    Satira: (z lat.=mísa plná ovoce => směs, všehochuť)
     Původně posměšná  báseň útočící  na nedostatky  lidského charakteru  a
     poměrů ve spol. Postupně i romány a dramata.
     U nás se objevuje až ve 2.pol.14.stol.hl.v městském prostředí. 
      V popředí zájmy měšťanstva a chudého lidu. Kritika zdola.
     "Hradecký rukopis" - objevil Josef Dobrovský.
      Obsahuje několik skladeb: 1) "Satiry o řemeslnících a konšelích"
                                    "Satira o řeznících"
                                     Zaměňují druhy masa... 
                                     Autor  varuje   zákazníka  a  řezníkům
                                     slibuje peklo. Kritika i jiných.
                                2) "Desatero kazanie Božie":
    1. V jednoho boha věřiti budeš     7. Nepokradeš
    2. Nevezmeš jména Božího nadarmo   8. Nepromluvíš křivého slova proti
    3. Pomni, abys den sváteční světil    bližnímu svému
    4. Cti otce svého a matku svou     9. Nepožádáš manželky bližního svého
    5. Nezabiješ                      10. Nepožádáš statků jeho
    6. Nesesmilníš
                                    Ke každému přikázání - 3 př.hříšníků
                                    Autor neznámý (možná kněží) - měšťan
                                3) bajka "O lišce a džbánu"
                                          Liška se rozzlobí na džbán a chce
                                          ho utopit - přiváže si ho na ocas
                                          a hodí do vody => stáhne jí.
     "Nová rada" - Smil Flaška z Pardubic
                 - alegorie - zvířata radí lvovi, jak má vládnout.
    Světská lyrická píseň:
     "Jměj sě dobře, srdéčko" ("Ztratilať jsem milého") - lidová
     "Závišova píseň" - umělá -> autor mistr Záviš ze Zap - 1.č.známý spis.
                        podobná trubadúrským písním
     "Dřevo se listem odieva" - umělá píseň s prvky lidové tvorby
                                                                           
    PŘEDHUSITSKÁ A HUSITSKÁ LITERATURA:
    1.PŘEDHUSITSKÁ LITERATURA: posl.třetina 14.stol.
      Objevují se osobnosti, které veřejně kárají spol.nedostatky (církev)
      => Husovi předchůdci
      Církev  byla hospodářsky  silná, ale život představitelů  neodpovídal
      jejich mravnímu poslání (nemravnost, rozmařilost, blahobyt).  Někteří
      z nich  si tuto  situaci uvědomovali  a kritizovali  =>  vzniká  tzv.
      traktátová literatura (učené pojednání o náboženských otázkách).
      Obecná krize vrcholí zvolením 2.papeže v Avignonu (1378) => dochází k
      rozpolcení církve => papežské schizma (=dvojpapežství).
      V Čechách se již před Husem pokoušejí zastavit úpadek mravů.
      Jan Milíč z Kroměříže - kázal česky => vliv na chudinu
      Matěj  z Janova  - navázal na Milíče, ale psal latinsky, kladl  velký
                         důraz na Bibli.
      Tomáš Štítný ze Štítného - psal  česky, studoval  Karlovu Uni,  ale
                                 odešel se učit sám.
                                 Vidí  sociální rozpory,  ale nechce  měnit
                                 spol.řád.(středověký pohled na svět),  jen
                                 se snaží spol.zharmonizovat.
                                 Klade důraz na praxi.
                                "Řeči besední"
                                "Řeči sváteční a nedělní"
                                  Krátká pojednání určená pro besedování  o
                                  náb.otázkách => 1.č.postila (sb.náb.káz.)
                                "Knížky šestery o obec.věcech křesťanských"
                                  Vychovávat lidi.
                                  Otázky víry, ale i praktické věci.
      Konrád Waldhauser - kazatel německého patriciátu a universit.studentů
    2.HUSITSKÁ LITERATURA: (poč.15.stol. - 70.léta 15.stol.)
      a)Období přípravy a průběhu husitského hnutí: (poč.15.st.-pol.30.let)
        mistr Jan Hus - (*1370 V Husinci u Prachatic - 6.7.1415)
         Vystudoval artistickou fakultu KU (=>mistr) a blahosloví (=>kněz)
         Působil jako universitní profesor a chvíli jako rektor.
         Kazatelská činnost: kázal česky v Betlémské kapli. Lidé se  aktivně
                            účastnili  bohoslužeb. Zasloužil  se o  reformu
                            církevního zpěvu (zpívají se č.duchovní písně -
                            několik jich napsal a některé upravil). 
                            Kritizoval círk.hodnostáře, rozmařilost šlechty
                            Vycházel z angl.reformátora Johna Vycliffa
                            Odmítá vše, co není obsaženo v Bibli (odpustky,
                            mnišské  řády, zpověď,  hierarchii  v  církvi).
                            Kněží mají žít v chudobě. V čele církve má  být
                            Bůh a ne papež.
         Činnost na  KU: poměr 1:3 (Češi:Němci). 1904 - Václav IV "Dekretem
                        Kutnohorským" obrátil poměr na 3:1 a J.H.rektorem.
         Odchází z Phy do vyhnanství (na venkov) a zde káže. 
         1414 byl Zikmundem vyzván, aby hájil své myšlenky v Kostnici,  kde
         byl vyzván, aby je odvolal. Neučinil tak => 6.7.1415 upálen. S ním
         byl upálen i jeho stoupenec Jeroným Pražský.
         Literární činnost: "De ecclesia" (=O církvi) - traktát
                           Nejprve navazoval na Vycliffovi myšlenky, popírá
                           papežovu autoritu  a vypovídá  mu poslušnost  =>
                           vlna pobouření.
                           "Výklad Viery, Desatera a Páteře" - český spis
                            - dbát o čistotu češtiny.
                           "Knížky o svatokupectví" - ve vyhnanství
                            - reakce na prodej papežových odpustků a  braní
                              peněz za náboženské úkony => kritika církve a
                              kritika společnosti.
                           "Postila" - ve vyhnanství
                            - čtení  Evangelia a následuje kázání.  Nejprve
                              uvádí doslovný překlad Bible a pak  přenesený
                              výklad => co lze z Evangelia vyvodit pro prax
                           Dovídáme se o  něm hodně  z listů, které psal  z
                           Kostnice přátelům i prostému lidu.
         Oblast  jazyková: Modernizuje  písmo -  zastaralá slova  nahrazuje
                           novými, běžnějšími. Je proti slovům něm. původu.
                           Zavádí  diakritický   pravopis  s  rozlišovacími
                           znaménky, čímž nahrazuje spřežkový.
                           "O pravopise českém"
        Jan Želivský - kazatel a mluvčí pražské chudiny.
        Jan Žižka z Trocnova - patrně autor "Vojenského řádu"
        Častým žánrem  je píseň - krátký rozsah, rychlá reakce na  aktuální
                                  události a je přijatelná pro všechny.
         "Jistebnický kancionál" - "Ktož jsú boží bojovníci"
                                   "Povstaň, povstaň, veliké město pražské"
                                 - obsahuje i vánoční písně a mešní zpěvy
         "Roudnický kodex" - husitské písně
         "Budyšínský rukopis" - obsahuje 3 rozsáhlé skladby:
          "Žaloba koruny české"
          "Porok koruny české"
          "Hádání Prahy s Kutnou Horou"
                              - jeden autor - neznámý, ale vzdělaný
                              - kritika panstva
        Husitství - reformační hnutí
         + velký vývoj češtiny, rozvoj slovní zásoby (vznik nových slov...)
           bohoslužby v češtině
           čte se bible
           uměli číst i obyčejní lidé, vzdělání umožněno i ženě
           počeštění měst
           literatura v rukou měšťanstva a lidu
           zlidovění kultury - srozumitelnost a přístupnost
         - smrt mnoha lidí, ničení památek (pálení kostelů, ničení varhan)
           ničení umění
           odtržení od celkového evropského rozvoje => zpomalení
            - na 2 stol. náboženská tématika.
      b)Polipanské období: (pol.30.let - 1471) doznívání husitských ideálů
        Po  smrti  Zikmunda  nastoupil  na  trůn  Albrecht,  brzy  umírá  a
        nastupuje Ladislav Pohrobek.
        Jiří z Poděbrad - 1452 se stává zemským správcem a 1458 č. králem
                        - hájil práva nižší šlechty a měst, diplomat
        Změna ve společnosti => změna v literatuře.
        Literární polemika - řeší názorové spory
        Objevuje se zábavná literatura
        Petr Chelčický - (1390 - 1460)
         Patrně z chudší zemanské rodiny. Vzdělával se sám. Vychází z Bible
         "O boji duchovním" - traktát
          - odmítá jakoukoli formu tělesného boje, i válku spravedlivou
          - uznává jen boj duchovní => s ďáblem
         "O trojiem  lidu" - odmítá spol.rozdělení na 3 stavy. Nechce změnu
                             revolucí, ale vzájemnou láskou a pomocí.
         "Sieť viery pravé" - poč.40.let
          - vychází z Evangelia - Petrův zázračný rybolov
            síť = církev (pravá křesťanská víra)
            velryby = papež a panovník - trhají síť.
         "Postila" - kázání s úvahami
        Na základě myšlenek Chelčického vzniká r.1457 Jednota bratrská, kt.
        byla kritizována katolíky i Husity. Uvádí do praxe ideály.
        Zábavná literatura 
         - postava moudrého šaška krále Jiřího z Poděbrad bratra  Palečka.
           Představuje radost z pozemského života. Řada historek už z konce
           15.stol.
         - zájem o cestopisná díla
           "Deník  Václava Šaška  z Bířkova"  - cesta českého poselstva  po
            Evropě, kterého se účastnil i Lev z Rožmitálu (švagr Jiřího).
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT