Romantismus ve světové a české literatuře
               (1.třetina 19.stol.), mezi dvěma revolucemi
    1789  - dobytí  Bastily =>  Velká Francouzská Buržoazní Revoluce.  Řada
    pokrokových  myšlenek    (rovnost,  volnost,    bratrství),  osobní   a
     národnostní svoboda.
    X poč.19.stol.tyto myšlenky ještě neplatí
    =>  vytoužený ideál  X nemožnost  ho  vyplnit  =>  základní  romantický
    životní pocit: svět jaký bychom chtěli mít X svět takový jaký je.
    => pocit zklamání a skepse.
    = myšlenkový proud a postoj
    Znaky: Zdůrazňuje sílu lidských citů, vznik bizardních děl.
           Krása X ošklivost - estetická kategorie.
           Klade důraz na fantazii, originalitu a oblast tajemna.
           Příroda je  silou přátelskou,  utěšitelkou X  později  se  stává
            nepřítelkou
           Neguje klasicismus - rozbíjí řády a jednoty, odmítá normativnost
           Právo na lásku a osobní zájmy převažuje nad povinnostmi.
           Goethe označil romantismus: troufalost, zmužilost a grandiozita
           2 generace - jezerní básníci - lyrické balady
                      - vrcholný romantismus - Byron, Shelly
    Výtvarné umění:  hluboké rokle, skály, noc ozářená měsícem,  rozbouřené
                     moře. Venkovská tématika.
    Umělci vyjadřují své názory otevřeně.
    Někteří unikají: 1) příroda
                     2) svět minulosti (doba středověku)
                     3) svět fantazie (E.T.A.Hoffman)
                     4) do mystiky křesťanství (Chateaubriand)
    Někteří neunikají => světobol (kosmický pesimismus)
     Byron -> byronismus, Shelly -> titanismus, Lermontov -> démonismus.
    Lyrika: reflexivní a intimní, lyrickoepická poezie (balady, romance)
     epické  jádro   -  východisko   pro  vyjádření  autorových  pocitů  =>
                        prostřednictvím hl.hrdiny. Autor přemýšlí o životě, 
                        lásce...
    Próza: román ve verších (= moderní epos)
    Básnické povídky.
    Historická próza: historie jen na dokreslení => není důležitá
    Vždy převažuje vztah autora k ději nad samotným dějem.
    Objevují lidovou slovesnost, ale jejich tvorba je jiná.
    Postavy: autor se stylizuje do hlavní postavy
             vyčlenění ze spol. => osamělý
             výjimečný
             záhadný původ, nebo z vyšších kruhů
             výjimečné situace (osudové okamžiky)
             touha po lásce X vědomí, že ji nenajde
             miluje ideál, nikoli skutečnou ženu => deziluze
             zamiluje se do zadané ženy
             je schopen se pro lásku vzdát všeho
             zachovává si hrdost, nikdy nevolí kompromis.
             cikán, kat, loupežník; poustevník, mnich -> z preromantismu
    Romantismus neexistuje v čisté  formě, ale  ve spojení s klasicismem  a
    preromantismem.
                                                                           
    NĚMECKÝ ROMANTISMUS:
    Německo nebylo jednotné a bylo společensky zaostalé. Umělci unikají  do
    iracionality a mystiky. Vznikají sentimentální díla.
    Jenská škola: raný romantismus
                  Novalis (Friedrich von Hardenberg) - "Hymny noci"
                   - symbol "modrého květu" - symbol toho, po čem čl.touží,
                                              ale nikdy toho nedosáhne.
    Heidelberská škola: Klemens Brentano, Achim von Arnim, 
                         Betina von Arnim (sestra Klemense a žena  Achima).
                         Vznikají  sbírky lidových  německých písní,  které
                         upravovali - "Chlapcův kouzelný roh"
    Ernst Theodor Amadeus Hoffman (1776 - 1822)
     pocházel z neurovnaných poměrů v rodině, vychováván matkou a babičkou
     žil s podivínským strýčkem
     talentovaný - lit., muzikant, ředitel divadla...
     z  existenčních důvodů pracoval ve  dne jako  úředník X po nocích  žil
      bohémským životem (pitky)
     uniká do světa fantazie
     opera "Undine"
     "Ďáblův  elixír" -  elixír, po  kterém, ti  co se  ho  napili,  konají
                         hříšné věci. Napije se ho bratr Medard.
                         Objevují se zde tajemné věci, dvojnictví, šílenci.
                         Na hranici grotesknosti, fantazie a strachu.
                         Předchůdce psychologické prózy.
    Heinrich Heine (1797 - 1856)
     pocházel z židovské rodiny
     po Goethovi největší německý lyrik
     8 let před smrtí ležel - míšní choroba X psal a neztrácel (sebe)ironii
     "Kniha písní" - zájem o lidovou poezii
                     přírodní a reflexivní lyrika
                     ironie a sebeironie
                                                                           
    ANGLICKÝ ROMANTISMUS:
    Walter Scott (1771 - 1832)
     skotský prozaik a básník, sbíral a psal lidové balady 
     překládal Goetha
     psal přitažlivou formou => oblíbený
     nebyl "rebel" - byl čl.konzervativní  a oddaný náboženství
     zakladatel moderního historického románu
     tvorba: 1) Využívá významných okamžiků Skotska - max 2 stol.zpět
                "Waverley", "Rob Roy", "Puritáni", "Nevěsta z  Lammermooru"
             2) Sklon  k sentimentalitě,  zájem o  středověk,  který  hodně
                idealizuje. Historie různých zemí, různá historická období.
                "Ivanhoe" - Anglie na přelomu 12.stol.
    George Gordon Byron (1788 - 1824)
     urozený původ
     osobní kouzlo
     provázen řadou skandálů (nekonvenční názory)
     hájil svou vlastní nezávislost v tvorbě i životě
     zemřel v Řecku na mor
     epos "Childe Haroldova pouť" - autobiografické prvky
           - hl.hrdina je melancholický, zklamán a znaven životem. Cestuje,
             ale  nikde nenachází  klid. Typ  revoltujícího hrdiny,  pohrdá
             přízemností, konvenčním způsobem života a bouří se proti všemu
          "Don Juan"
     veršované drama "Kain" - pobouření. Jiný výklad, než v Bibli.
    Percy Bysshe Shelley (1792 - 1822)
     názory blízké Byronovi => ostré názory => vyloučen z Uni.
     jeho žena vymyslela Frankensteina
     drama "Odpoutaný Prométheus" - vychází z mýtu.
            - souboj dobra a  zla. Jupiter  (útisk) X Prométheus (touha  po
              lásce).
              titanismus -  od Titánů (obři), kteří byli souzeni za to,  že
                            se odmítli  podřídit  Diovi. P. - syn titána.
                            "titán" -  čl.velké duševní  síly,  bouřící  se
                                       proti nadřízené moci.
    Charlotte Brontiová (1816 - 1855) - "Jana Eyrová"
    Emily Jane Brontiová (1818 - 1848) - "Na větrné hůrce"
    Anne Brontiová (1820 - 1849)
     dcery duchovního, nebyly provdány, publikovaly pod mužskými jmény
     zemřely na tuberu
     měly bratra, který byl nadaný, ale nezodpovědný (pil)
                                                                           
    FRANCOUZSKÝ ROMANTISMUS:
    Prodírá se těžce přes klasicismus
    20.léta 19.stol. - řada realistických tendencí
    1827 -  Victor Hugo  stanovil program  romantismu ve  své  předmluvě  k
    dramatu "Cromwell".
    - mísení vysokého a nízkého žánru
    - popírá se jednota místa času i zápletky
    - výjimeční hrdinové a výjimečné situace
    - zdůrazňuje rozporuplnost postav
    V.H.mluví  o harmonii  kontrastu  -  kontrast  krásy  a  ošklivosti  =>
                                         => ošklivost je krása.
    1830 - v divadle Comedie Francois uvedeno drama V.Huga "Hernani"
    Victor Hugo (1802 - 1885)
     prozaik, dramatik, poetik
     hlavní hrdinové jeho románů jsou nízko postavení lidé, kteří  obhajují
     své ideály a vnitřní svět před vysoko postavenými lidmi.
     román "Chrám Matky Boží v Paříži" - 15.stol v Paříži
            Všemi opovrhovaný  zvoník v  katedrále u  Matky Boží  Quasimodo
            miluje krásnou cikánku Esmeraldu, o jejíž přízeň usiluje i jeho
            vychovatel Frollo. Frollo však nemá úspěch, proto je  Esmeralda
            neprávem  obviněna z  čarodějnictví a  na pařížském  popravišti
            oběšena. Q.mstí E.smrt a svrhne F.ze střechy chrámu.  Q.nakonec
            uteče a je po čase nalezen v E.hrobě.
            Quasimodo - fyzicky ošklivý X psychicky krásný.
            Popis chrámu - symbol duchovní atmosféry té doby.
     "Ubožáci" ("Bídníci")  
      - hl.postava Jean Valjean - galejník (pro krádež chleba). Po galejích
                                  si vybojuje postavení a ujme se sirotka.
                                  V patách má komisaře Javerta.
      - realistické líčení dobových mravů - nic neidealizuje
      - často se tu objevují podzemní chodby a stoky
     poslední román "Devadesát tři" - revoluční události r.1793
                                    - spojení historie s legendou.
     Poezie: rozsáhlý básnický cyklus "Legenda věků" - napsal v exilu.
             - snaha zachytit vývoj lidstva od jeho počátku - čerpá z Bible
               mytologie, historie i filosofie.
             - 60 oddílů ("Od Evy k Ježíšovi", ...)
             - optimismus, víra v lepší budoucnost lidstva
             - inspiroval Vrchlického a Machara.
    Francois August René de Chateaubriand (1768 - 1848)
     prchá do exotického světa, jeho únik je spojen s křesťanstvím
     utíká,  ale zjišťuje, že to nic neřeší. Příroda nic neřeší, když  není
      cíl. Útěchu mu poskytuje křesťanství.
     "Atala" ("Láska 2 divochů v pustině")
      - hl.postava  - René  se seznámí s indiánem Šaktou a ten mu  vypráví,
        jak se v mládí  seznámil s dívkou Atalou (dcera nepřítele). Po vy-  
        bití vesnice  byl vychováván  Španělem.  Útěk  s  Atalou  do  světa  
        přírody (divočiny).
        Atala - matka indiánka a otec křesťan. Byla křesťankou a aby  nepo-
                rušila slib, tak ho přemluví na křesťanství a zabije se.
     "René" - René vypráví svůj příběh Šaktovi
            - tragický příběh citového sblížení R.a jeho sestry Amálie => A
              vstupuje do kláštera a umírá na infekci.
              René  -  typicky  romantický  mladík  plný  vášní  a  propadá
                       melancholii.
    Alfred de Musset - "Zpověď dítěte svého věku"
    Stendhal (Henri Beyle) (1783 - 1842)
     účastník  napoleonských válek  a tažení  do Ruska.  Po pádu  Napoleona
      odešel do Itálie a podílel se na sjednocení It. Musel It.opustit.
     Romantické a realistické prvky
     Hl.hrdinové - přizpůsobí se, nebo se postaví proti a umírají
     "Červený a černý" - psychologický román
      Hl.postava  Julian Sorel  - z  obyč.vrstev (syn  tesaře) ->  vojenská
                                  kariéra X napoleonství klesá => snaží  se
                                  dosáhnout kněžské  hodnosti, ale  udržuje
                                  poměry s ženami, které mu pomáhají v kar.
                                - ctižádostivý
                                - ve vztahu k ženám je odsouzeníhodný
                                - jedná v důsledku doby
      červená - touha X černá - nesplnění
     "Kartouza parmská" = parmský klášter
      -  hl.hrdina se  dostává do vězení a zamiluje se do dcery  žalářníka.
         Dostává se do kláštera, kde se cítí méně svobodný, než ve vězení.
                                                                           
    RUSKÝ ROMANTISMUS: děkabrističtí básníci
    Alexandr Sergejevič Puškin (1799 - 1837)
     narodil se v Moskvě a studoval v Petrohradě diplomacii
     básník, prozaik,  dramatik, kritik,  historik,  publicista  (Literární
                                                        noviny a Současník)
     1837 - zabit v souboji o čest své choti
     dílo: I. Jižní vyhnanství (1820 - 1824)
             "Cikáni" - lyrickoepická poema
          II. Vyhnanství v Michajlovském
             lidový folklór - pohádky, písně, balady
         III. Potrestání děkabristů carem Mikolášem I. => byla mu udělena
               milost, ale pod podmínkou cenzury carem.
             historické drama "Kapitánská dcerka"
     dílo z období realismu: "Bělkinovy povídky"
                             "Piková dáma"
     "Evžen Oněgin" - romantické prvky: rozporuplnost, kontrasty (venkov  X
                                        Petrohrad, Oněgin X Lenskij...)
                      realistické prvky:  obraz ruské spol., ironie,  vývoj
                                          postav.
                      Oněgin patří k tzv.zbytečným lidem
                      Román  ve verších  (romantická forma),  čtrnáctiverší
                      ("oněginská strofa"), jambický rytmus, rýmové schéma:
                      1.čtyřverší - střídavé
                      2.čtyřverší - sdružené
                      3.čtyřverší - obkročmé
                      4.čtyřverší - sdružené
     "Boris Godunov" - problematika moci
                     - rozporuplná postava.
    Michail Jurejevič Lermontov
     typicky romantická poezie
     "Maškaráda" - veršované drama
                 - hl.postava Arbenin
                 - podobnost s Shakespearovým "Ottelem"
     "Hrdina naší doby" - román
                        - Pečorin (podobný Oněginovi) - nemůže najít  smysl
                                                     života => zbytečný čl.
     "Démon" - poéma -  původně synonymum  pro báseň, později pro  lyricko-
                     epickou bás.skladbu středního rozsahu. Hl.v Rus.lit.).
                                                                           
    POLSKÝ ROMANTISMUS:
    Adam Mickiewicz - "Pan Tadeáš"
                                                                           
    MAĎARSKÝ ROMANTISMUS:
    Sandor Petöfi - ideál Májovců
                                                                           
    AMERICKÝ ROMANTISMUS:
    Menší tradice než v Evropské lit. Počátky se datují od doby, kdy se sem
    dostávají osadníci z Evropy. Před Columbem tu byly domorodé civilizace.
    Umění má celkové zpoždění. Prvním autorem na téma Ameriky byl:
    James F.Cooper
     jako 1.používá témata spjatá s Amerikou (příroda, indiáni...)
     zakladatel Westernu
     "Příběhy kožené punčochy" - pentalogie
     "Poslední Mohykán"
    Nathaniel Hawthorne (1804 - 1864)
     pozdní americký romantik
     psal romány i povídky
     zabýval se otázkou víry, morálky a svědomí
     balancuje mezi fantazií a realitou
     "Dům se sedmi štíty" - román vycházející z historického faktu - hon na
                            čarodějnice
     "Šarlatové písmeno" - 1. román srovnatelný s Evropským.
      způsob výkladu  písmene "A ", které ji bylo vytetováno - adulteress =
                                                 smilnice X able = schopná.
    Edgar Allan Poe (1809 - 1849)
     básník a prozaik, předchůdce detektivní tvorby
     brzy osiřel => vzdálený příbuzný Allan si ho vzal za vlastního
     jeho žena - sestřenice, kterou miloval zemřela
     "Havran" - báseň
      nářek muže, který ztratil svou milou
      na pomezí snu a racionality; sugestivní; plná citu a úzkosti
     "Filosofie básnické skladby" - rozebírá postup tvorby bás.skladby
      racionalita, logika, vypočítavost
      1.rozsah básně - asi 100 veršů
      2.aby co nejvíce zapůsobila - refrén ("r"), námět (smrt), místo
     Povídky: fantastický, mnohdy hrůzostrašný děj, ale i komické
              nejprve si představil výsledný efekt a pak teprve děj
                                                                           
    ČESKÝ ROMATISMUS: 20.léta 19.stol - později než světový
    Měl zvláštní rysy proti světovému, protože ho předcházelo Národní Obro-
    zení (výchova a probuzení vědomí v lidech existence vlastního národa.
    X romantismus - jedinec proti spol.=> jedinec hledá svůj ideál.
    Prodírá se obtížně a většinou je spojen s jinými tendencemi (Tyl...)
    Karel Hynek Mácha (16.11.1810 - 5.11.1836) (původně Ignác => Hynek)
     romantismus podobný Byronovi
     první pokusy  už na  gymnáziu -  německy, ale  vyhledával  vzdělání  v
      češtině
     rozporuplný, neklidný, nespokojený
     nadšenec a ochotník divadla, kde také potkal Eleonoru Šomkovou, kterou
      ve svých dílech nazývá Lori. Zamiloval se do ideálu, zatímco ona byla
      obyčejná a průměrná žena. Byl žárlivý.
     byl citlivý X prožíval všednost
     unikal do přírody; zájem o historii, nejméně ho zajímala přítomnost
     cestoval nejen po českých hradech, které si zakresloval, ale i do ciz.
     vystudoval práva a působil v Litoměřicích
     1836 - narodil se mu syn (nemanželský) - Ludvík
          - K.H.M.umírá na nakažlivou nemoc a je pohřben v Litoměřicích. Ve
            20.stol. ho převezli do Prahy
     Próza: "Krkonošská pouť" 
             F.X.Šalda to označil jako "nejmrazivější a nejčernější" dílo
             inspiroval ho sen
             poutník (častá postava Máchy) nachází na úpatí Sněžky klášter.
              Mrtví mniši jednou za rok ožívají a když se nevrátí včas zpět
              umřou na pořád.
             použití alegorie - postava ženy ukazující na kříž na Sněžce  -
              alegorie víry. Žena se mění v šedého starce - alegorie fil.
              V závěru se objevuje alegorická apotéza (oslava) sebevraždy.
     Máchův  styl: alegorie; oslabený děj (epika) - není důležitý,  vyrůstá
                   z kontrastu, nebo z  osudové  náhody; silně lyrizované - 
                   plné prožívání, popisů přírody a duševních hnutí; 
                   významová mnohoznačnost  - používá  náznaků a  nepřímých
                   sdělení (znejasňuje sdělení => prostor pro skryté význ.)
            "Marinka" - autobiografická povídka - ich-forma (básník Hynek)
             nenaplněná láska k smrtelně nemocné dívce
             protiklady: prostředí pražské chudiny X krásná umírající dívka
             na zač.je  veršovaná ouvertura  (předehra)  a  pak  2  dějství
              oddělená intermezzem. Na závěr veršované finále.
            "Cikáni" - nejrozsáhlejší Máchovo dílo (román)
                     - společné prvky s Májem
            "Křivoklad" - dílo s historickou tématikou
             měl se stát součástí cyklu próz "Kat"
             mnohoznačnost; budováno na principu kontrastu
     Poezie: b."V svět jsem  vstoupil" -  zklamání z neuskutečnění toho,  v
                                          co doufal
             b."Noc"
             "Máj" - duben 1836
              4 zpěvy a 2 intermezza
              1. lyrické téma (příroda) vystřídáno epickým
              2. reflexivní téma
              3. prolínání reflexivního a epického tématu
              4. básník se ztotožňuje s Vilémem
              I.intermezzo: zaříkávání + přírodní magie
              II.intermezzo: personifikace živlů - sbor duchů
              postup opakování: antiteze, paralelismus (opak.stejných, nebo
                                                        podobných celků)
                              : založen i rým. V rýmu spojuje klíčová slova
                                (stín X  klín, čas X hlas, den X  sen...),
                                která se opakují => dojem monotónnosti
                                objevuje se i antiteze (protiklad)
                              : založena  i eufonie  (libozvuk),  rytmus  -
                                jambický  rytmus (U-, vypomáhá si  krátkými
                                nepřízvučnými slabikami, ale ne všude - vy-
                                pomáhá si trochejem (v předzpěvu).
                              : paronomasie (slova se  stejným základem)
                                epizeuxis (slova stejná)
              v rovině  epické je  antiteze -  otec X  syn; paralelismus  -
               charakteristiky (posel X Vilém, básník X Vilém)
              používá slovesa => "máchovské sloveso"
              příroda mu slouží jen jako kulisa duševního dramatu
              přírodní téma je antitezí k přírodnímu tématu
              slovo "vězení" má mnoho významů - pro básníka je vězení spol.
    Josef Kajetán Tyl (1808 - 1856)
     nevyrovnané rodinné v vztahy
     novinář a psal i prózu a drama
     Dramata: 1. ze současného života:
             "Paní Marjánka, matka pluku", "Paličova dcera"
             "Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka" - hudba  Fr.Škroup
              2. dramatické báchorky: typické pro Tyla
                  historicky ohraničený žánr na pohádkové motivy,  srovnání
                   dvou světů - lidský X pohádkový. Přístupný všem vrstvám.
             "Lesní panna", "Jiříkovo vidění"
             "Strakonický dudák aneb hody divých žen" - pohádkový děj
              hl.postava  Švanda dudák, jehož matkou je lesní víla =>  jeho
               dudy mají kouzelnou moc => sláva ve světě, ale nechává se jí
               unést a zapře lásku k Dorotce.
              cit překoná všechny nástrahy světa.
              3. historická dramata:
                  užívá historických námětů, ale vsazuje to do  současnosti
             "Krvavý soud aneb kutnohorští havíři", "Jan Hus"
             "Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové"
     Povídky: 1. ze současnosti - morálně a vlastenecky výchovné
                 "Rozervanec"
              2. s historickou tématikou
                 "Dekret kutnohorský"
    Před Tylem a Máchou: "Co je české, je dobré" Ale Tyl si uvědomil, že to
    není pravda => realismus. Východisko vidí v lásce, mravních hodnotách a
    to spatřuje jen v chudých vrstvách => romantismus.
    Karel Jaromír Erben (1811 - 1870)
     tvůrce  klasické české  balady -  lyrickoepická báseň,  rychlý spád  a
                                        tragický konec
     sbíral  lidovou slovesnost - pohádky, pověsti, říkadla a písně,  nejen
      českou, ale i slovanskou. Zapisoval kromě textů i nápěvy.
     vydal 2 sborníky: "Písně národní v Čechách"  
                       "Prostonárodní písně a říkadla"
     "Kytice" - vznikala 20 let a byla vydána 1853
      "Poklad" - baladický námět, ale vychází z pověstí
      většina básní  jsou v  neurčitém prostředí  a  čase.  Svět  živých  a
       mrtvých, nadpřirozených bytostí i lidí. Dobro X zlo, zrození X smrt,
       láska milenecká X láska mateřská. Vina => trest. Podobnost s antikou
       -> osudu se nelze vzepřít. Láska, odpuštění, pokání.
    Máchův romantismus je revoltující X 
    Erbenův je usmiřující, osud, jen cesta lásky a odpuštění
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT