Moderní básnické směry (přelom 19. a 20. století)
Společensko-národní okolnosti:
-	70. a 80. léta se nesla ve znamení realismu (snaha aplikovat na umění zákony platné ve vědách)
-	opět se klade důraz na člověka jako na individuum -> hrdinové tedy výluční lidé, mají být zobrazeni jako výjimeční, se svým vnitřním světem, pocity a názory.
-	nové směry ovlivněny filosofií Arthura Schopenhauera, Friedricha Nietscheho a Henriho Bergsona - zastánce citového až snového přístupu
-	do popředí se dostává lyrická poesie
-	lidé už nežijí naplno národně motivovanými cíli a hodnotami
-	rodí se pocity stísňující nejistoty, pocity katastrofismu (tj. očekávání pohromy)
-	potřeba nového pojetí člověka a světa -> proto i literární autoři hledají nové cesty v literatuře, nově pojímají tvorbu a přiklánějí se k dosud nevídaným uměleckým prostředkům. 
-	Nové směry se velmi často prolínají a doplňují, básníci během své tvorby vystřídají několik stylů.
SYMBOLISMUS
-	Za předchůdce symbolismu považován E. A. Poe
-	vznikl v 80. letech 19. století ve Francii jako reakce na parnasismus (básn. směr usilující o literární čistotu).
-	1866 vydán Manifest symbolismu
-	Klade důraz na symbol; autoři se neuchylují jen ke všeobecně známým symbolům, ale vytvářejí i své vlastní, které si čtenář buď vyloží úplně jinak anebo nechápe, o čem básník hovoří
-	Použité výrazy mívají povětšinou ještě druhý, vedlejší smysl - poesie se tak stává těžko srozumitelnou, mnohokrát ji chápe jen sám autor
-	Krása je často představována zápornými a ošklivými jevy
-	Hlavní představitelé: 
Charles Baudelaire
-	Tvořit začal už v době realismu; opovrhoval měšťáctvím, společností, sentimentalismem a romantismem, boří hranice normy, šokuje
-	Květy zla - vyjařuje se zde i o umění, jeho poslání a cílech - umění má zobrazovat skutečnost ve všech jejích podobách, krásu nehledá v kráse, nýbrž v šerednostech.
-	Zdechlina - úvaha nad životem a smrtí, převládá lyrika, uvažuje o tom, co bylo, bere smrt do jisté míry jen jako jinou formu života (rozkladné procesy na mrtvole)
Jean Arthur Rimbaud
-	Tvořil pouze do 20 let, pak odjíždí do Afriky, kde prodával zbraně. V jeho tvorbě se vyskytují nezvyklé poetistické prostředky, básně plné barev, zvuků, představ, halucinací a neobyčejných asociací, poměrně obtížně srozumitelné pro čtenáře.
-	Bez Rimbaudova svolení byla (Verlainem) vydána sbírka Iluminace obsahující jednu z nejznámějších Rimbaudových básní - Opilý koráb
-	Z pozdější doby (tj. období po rozchodu s Verlainem) pochází soubor imaginativních textů Sezóna v pekle
Paul Verlaine
-	Tvořit začal velmi mladý, vzpoura proti společnosti, rebelie, sám autor vedl bouřlivý život, konec života strávil ve vězení, protože postřelil svého milence Rimbauda.
-	Saturnské básně - zvukomalebná poesie, hudební motivy
-	Moudrost - věnování Rimbaudovi
-	Vězeňsky - 
-	Stéphane Mallarmé
-	Vytvořil poesii plnou nálad a dojmů; verše hudebně i barevně prokreslené
-	Faunovo odpoledne
-	Úchylky
-	Madrigaly 
-	Maurice Maeterlinck
-	Verše o lidské osamělosti, člověk zmítán silami osudu, nelze dosáhnout štěstí
-	Dramata: Modrý pták
                       Monna Vanna
IMPRESIONISMUS
-	rovněž klade důraz na nitro člověka, snaha o celkový dojem zatlačuje snahu o detail.
-	Založen na myšlence, že skutečnost se soustřeďuje do individuálního neopakovatelného okamžiku
-	Vnímání všemi smysly
-	Uplatnění spíš v malířství a hudbě než v literatuře
EXPRESIONISMUS
-	Vychází z Nietscheho filosofie
-	předpokládá, že člověk má v sobě ohromný náboj, umělci se snaží vyjádřit vnitřní napětí; zajímá se o člověka jako individuum
-	výrazně patetické umění
-	expresionisté odmítají měšťanstvo a společenské poměry, hlavní roli hraje stav umělcova nitra
-	básnický výraz slouží jako prostředek komunikace mezi jedincem ve společnosti a jeho vnitřním světem
-	opírá se o tzv. dualismus - tj. sepětí složky duchovní a materiální
-	na scénách divadel snaha vymanit se z vlivu tradičního jevištního realismu - hry nabývají expresionistický charakter. Jedním z nejvýznamnějších průkopníků je režisér Národního divadla 
K.H. Hilar; jeho hry mají poměrně pochmurný ráz.
DEKADENCE
-	vyjadřuje tehdejší častý pocit únavy životem, pocity znechucení, zemdlenosti, světobolu
-	kriticky vztah k okolí a světu, autoři nenalézají nic pozitivního - tyto pocity tehdy vnímány jako určitá estetická hodnota
-	odpor ke společnosti a jejím uznávaným hodnotám
-	východisko nacházejí buď v náboženské mystice nebo v hledání silného typu hrdiny, který by stál nad davy
hlavním představitelem:
Oscar Wilde
-	Anglicky píšící Ir
-	Začínal tvorbou pohádek majících poněkud jiný charakter než klasické pohádky např. Boženy Němcové nebo bří. Grimmů. Wildovy pohádky jinotajné, plné fantasie, působivé, trochu i symbolické. Plné vnitřní bolesti, častým tématem láska - povětšinou nešťastná -> utrpení, oběti, nepochopení. Mluvící zvířata i rostliny.
-	Šťastný princ a jiné pohádky (Slavík a růže)
-	Autorem 1 fantasijního románu
-	Obraz Doriana Graye
Hrdina by si přál zůstat navždy mladý a žít věčný život, nechá si namalovat obraz. Zatímco tvář namalovaná na portrétu stárne, Gray sám se  vůbec nemění.  
-	4 konversační dramata - upoutávají vtipem a vynikající charakteristikou postav
-	Jak je důležité míti Filipa
Jde o svojsmysl, Wilde nemá na mysli důvtip, ale skutečného přítele jménem Filip, na kterého hrdina dramatu svádí své zálety. Nakonec je vše odhaleno, ale hlavní postava se z toho opět dostává. 
-	Ideální manžel
-	Bezvýznamná žena
-	Vějíř Lady Windermerové
-	vzpomínková próza, kde vzpomíná na rozchod s manželkou a dětmi, pobyt ve vězení, byl homosexuál
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT