Karel Havlíček Borovský (Křest sv. Vladimíra)
Jazyk a styl sv. Vladimíra (1848-1854/1876)Karla Havlíčka Borovského
   Karel Havlíček Borovský čerpal inspiraci z Nestorova letopisu ruského z 10. století, odkud převzal postavu pohanského boha Peruna, kterému dal lidskou podobu.
   Hlavní zápletkou je zde rozepře Peruna s knížetem Vladimírem, která je názornou ukázkou vztahu mezi nimi – církev je světské moci  podřízena, jedna bez druhé nemůže fungovat. Po Perunově smrti se mnoho nezmění, prostý lid žije dál svým  životem, jen církev nemá najednou uplatnění a především přišla o příjmy, prosí tedy krále o nového boha. Do Ruska se sjíždějí představitelé různých náboženství, mezi nimi i jezuité, jichž si Havlíček všímá nejvíce. Poukazuje na pravou tvář církve a její záměry. Neodpustí si však  ani rýpnutí do řad chudiny, která stále jen prosí boha o pomoc a spoléhá na ni.
   Báseň není dokončena, předpokládáme ale, že Vladimír byl pokřťen a přijal učení pravoslavné církve.
Styl   
Havlíček zvolil formu legendy, její zvyklosti však dodržel jen částečně, spíše ji obrátil naruby – travestoval. Ve skutečnosti se jedná o parodii, o zesměšnění lehké situace za absolutismu.
   Autor nám Křest předkládá v podobě ukrajinské lidové kolomyjky (obrazec čtrnáctislabičného verše). Báseň je rozdělena do deseti zpěvů. Nejzajímavějším je zpěv 
devátý – Jezovitský marš, který se jako jediný skládá jen z dvojverší – verše latinského a českého.
   Příběh se dovídáme z dialogů a hlavně prostřednictvím vypravěče,který o tom všem četl v Nestorově „plátku“. Nejde mu o pouhé pietní vyložení události, ale o věrohodné vylíčení svým čtenářům.
Jazyk
   Karel Havlíček Borovský promlouvá jazykem blízkým lidu, využívá lidové slovesnosti, nepíše jen pro inteligenci. 
   Užívá slov své doby, často přejatých z jiných jazyků (špendýrovat – dopřát si – něm.), jak s keserem – rychle,  grobián – hrubián, metreska- kurtizána (fr.) také latinské obraty, především z církevní liturgie ( puncto sexty- co se týče 6. přikázání,ad latus - k pomoci, pobok)
   Vyskytují se zde anachronismy – moderní slova, která nemají s dobou ve které se příběh odehrává (kolem roku 988), nic společného a slouží nám k přenesení děje na poměry tehdejšího Rakouska (ministři,policajti, vojenský soud, šálek čokolády), čímž ukazuje, že se jedná o kritiku Ruského a zároveň Rakouského absolutismu, a také odkazy např. na Augsburské všeobecné – rozšířené německé noviny, Špimberg – Špilberk, - Kufstein- město v Tyrolsku, vězení. Havlíček se tímto způsobem odvážil v obraze minulosti kritizovat současnost.
   Používá i vulgární slova – k úplnému vyjádření, k prohloubení satiry, zvláště z úst boha Peruna (hovno,huba,prd…)  
  I po stránce jazykové zde zcela vyniká devátý zpěv- Jezovitský marš. Jako něco posvátného se nám jeví liturgický latinský  verš  v zápětí ho shazuje verš český, který nám odhaluje pravou tvář jezuitů – jsou vzdělaní, ale  nevychovaní, pokrytečtí, vypočítaví ( sicut erat in principio et nunc semper – nedávej nikomu nic, ale všem ber)
Závěr
   Křest svatého Vladimíra je považován za jedno z vrcholných děl Karla  Havlíčka Borovského, a to po stránce jazykové, tak i jako zakončení jeho satirické tvorby. Můžeme se dočíst, že 11. a 12.zpěv , které ještě autor zamýšlel, v díle nechybí, protože splnilo už toto torzo. Pro mě je však Křest nejen trefná a útočná satira ( ne záludně ukrytá  mezi slovy, naopak velmi jednoduše vložena do příběhu) ale také příjemným čtenářským zážitkem. Je tedy škoda každého verše, který zůstal nenapsán.
Seznam použité literatury:
Borovský, Karel Havlíček:Křest sv. Vladimíra. Praha, SPN 1958 
Janáčková, Jaroslava: Česká literatura 19. století. Praha, Scientia 1994
Mukařovský, Jan :Dějiny české literatury II. Praha,Československá Akademie věd
Rumler, Josef: KHB- Moje píseň. Praha,Č 1971eskoslovenský spisovatel
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT