ČEŠTINA A JEJÍ ÚTVARY
NÁRODNÍ JAZYK
- slouží sdělovacím potřebám jeho uživatelů
- rozvrstvuje se podle svých jazykových funkcí, dále podle územního vymezení a podle společenského nositele
ÚTVARY:
1. SPISOVNÝ JAZYK
- reprezentativní útvar národního jazyka jednotný na celém území (jazyk státních a úředních dokumentů, literatury)
- vznikl na základě středočeského nářečí
- má nejpropracovanější výrazové prostředky
- má funkci národně reprezentativní
- hovorová čeština - mluvená podoba spisovné češtiny, užívá se při běžném osobním styku
2. TRADIČNÍ ÚZEMNÍ DIALEKT (nářečí)
- představuje sdělovací prostředek užívaný pro běžné mluvené dorozumívání
- je místně a zeměpisně odlišné
- má rozdíly ve slovní zásobě, hláskosloví a tvarosloví
- pozůstatky: - v Čechách v okrajových oblastech (např. chodské, podkrkonošské)
- na Moravě jsou rozdíly zřetelnější (např. hanácká oblast)
3. INTERDIALEKT
- větší oblasti společných nářečních znaků (např. střední Morava – hanácký interdialekt)
- při tvoření interdialektů se stávají nejvýlučnější znaky jednotlivých nářečí, kdežto znaky společensky větších oblastí jsou značně odolnější
- obecná čeština - běžný dorozumívací prostředek v nenuceném soukromém hovoru
- je symbolem nespisovných i spisovných jazykových prostředků užívaných při běžné mluvené komunikaci
4. PROFESIONÁLNÍ MLUVA
Þ v různých povoláních
- slang - mluva zájmových skupin
- argot - mluva společensky deklarovaných vrstev
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Stáhnout -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát