Vladimír Vysocký
Vladimír Vysocký
(Vladimír Semjonovič Vysocký )
"Na celý Rusko chrlím krev, jež z hrdla se mi valí"
- Narodil se  25.1.1938 v  Moskvě. 
- Za války  často stál v krytu na vyvýšeném místě a recitoval vlastenecké básničky.
- když se KGB pokoušela o jeho seriozní životopis, zjistilo se, že jeho rok by musel mít alespoň sedm set dní. Téměř každodenně koncertoval, krom toho hrál divadlo, v noci psal básně, hodně cestoval
- oficálně neexistoval, neměl jediný legálně povolený koncert, přestože běžná návštěvnost byla přes tisíc lidí a měl až čtrnáctihodinová vystoupení
 úryvek z písně Hon na vlky
	Utíkám, taky co zbejvá štvanci
	Ždímám se ze všech sil, ze všech šlach
	Zátah mi nedává žádnou šanci
	někde vpředu čpí střelnej prach
	Lovci si z bezpečnejch úkrytů střílej,
	když ostatní jim zatáhli leč
	Z vlků jsou běžící živý cíle
	než je pokroutí předsmrtná křeč 
	Po vlcích střílí se jen v zatažený leči
	po starejch, po mladejch, po šedejch zbojnících
	Zuřivě chrčej psi a ječej nadháněči
	a krvavejma praporkama rudne sníh
	
	Nečistou, divnou hru hrajou s náma
	Pro nás v ní nezbejvá naděje
	Svobodu zatáhnou praporkama
	střelcova ruka se nechvěje
	Za rudý praporky nesmíš se vzdálit
	poroučí vlkovi tradice
	kterou oddaně a slepě sály
	vlčata od starý vlčice
- vystudoval MCHAT ( obdoba naší DAMU )
- už od dětství skládá první písně. Ikdyž v počátcích značně kolísala úroveň přednesu a melodický    
  doprovod; dokázal si už v mládí získat publikum tím, že písně takzvaně uhrál. Před zraky diváků prožíval každé slovo.
- známý po celém Sovětském svazu se stává díky svým vězeňským písním 
	" Připijem si, ať všechny lágry po Rusku zrušej, ať se zbouraj všechna vězení"
   a písním o velké vlatenecké válce ( 2.světová )
	" jó, těla mrtvých jsou báječný lapače střel, dík mrtvým přežijou živý"
- Stává se členem legendárního Moskevského Divadla na Tagance, kde pod vedením fenomenálního   
  režiséra Jurije Ljublimova vytváří svou životní roli - Hamleta. Vysocký tuto roli zkoušel dva roky než   
  se mu podařilo propojit sebe sama s Hamletem. Básník Shakespeare, básník Hamlet a básník Vysocký  
  splynuli v dokonalost. Jeho Hamlet byl soubojem silné osobnosti se soukolím společnosti a lhostejného 
   zla, zápasem o pravdu a především precizně vystupňovaným tázáním, na  které se tragicky nedostává    
  odpovědí. Vysocký ho hrál velmi expresivně, předváděl v něm vše ze své  psychické i fyzické 
  osobnosti. V posledních letech života zvracel v zákulisí krev do umyvadel, nechal si dávat mezi  
  výstupy injekce tišící bolest, a přeci vždy znova vybíhal na scénu bledý jako stěna. Alla Děmidová, jež 
  hrála královnu, k tomu dodává:" Razantně vybíhal na scénu, bílý jako smrt, nikoho si nevšímal  a 
  absolutně se soustředil na to, co dělá, na to že musí dohrát do konce. Ne dohrát, dožít do konce. A to 
  bylo geniální. Takhle se má  Hamlet hrát, ale tak se hrát nedá."
	" Svět za pomatenost má velký vznět
	   zrození vždy stín smrti v sobě tají
	   klademe všichni zrádnou odpověď
	   otázku spásnou nemůžeme najít"
			( Můj Hamlet )
- byl neustále pod velkým osobním i tvůrčím tlakem, odmítali mu vydat desku ( ač po celém Rusku   
  putovaly statisíce nelegálních nahrávek jeho písní ), za jeho života mu vyšlo asi deset básní, neustále  
  kolovaly zvěsti o tom, že opustil vlast, jimž se vysmál verši "Jen se nebojte - nikam jsem neodjel, jen se 
  netěšte, já nikam - nepojedu"
- měl obrovské problémy s alkoholem, ale nebyl obyčejným opilcem - upíjel bolest. Např.: během 
  natáčení filmu Intervence tři roky nepil a byl nadšený prací, když film zakázali a dali do trezoru, opíjel 
 se bez přestání čtrnáct dní. Začal pít a příšerně řval, chtěl přepít bolest, a tak se po každém zákazu a po 
  každém příkoří zpíjel ruským způsobem - do bezvědomí.
- K tomu se později přidaly drogy. Vysocký bral obrovské množství léků  a později dávky znásoboval. 
   Nebyl žádný feťák, on bral prášky, aby vydržel svůj hektický styl života. Často spal měsíce dvě hodiny  
   denně, potom někam jel nebo letěl koncertovat, po koncertě následovala hostina se zpěvem a v noci 
   psal. Často upadal do bezvědomí a mnohokrát mu život zachránil jen včasný odvoz na operační sál  
   moskevské pohotovosti. Pětkrát mu praskla krční tepna, krvácela mu žaludeční stěna a on si vždy vzal 
   nové prášky a šel zpívat nebo hrát.
	"Podél srázu podél propasti
	moji koně, koně vraní
	tuhým bičem jako šílený
	vás šlehám popoháním
             	Nějak vzduch mi v plicích schází
	lokám mlhu s nocí temnou
	opojení z vichřice mi
	šeptá: Konec, konec se mnou!
	Trochu zvolněte mi, koně
	trochu zvolněte mi
	vždyť ne bič to já velet mám
	Jenže divoké mám koně
	koně k nezkrocení
	Sotva už dožiju, sotva už dozpívám
	Tak ještě je napojím
	ještě pár slov připojím
	ještě alespoň na chvíli na kraji postojím...
				( Koně k nezkrocení )
- 25.července 1979 přímo během představení Hamleta se na jevišti skácel k zemi - infartk. Injekce mu   
  vrátila život. Vysocký odmítl vysadit a jel dál v zaběhnutém vražedném tempu. Přesně za rok   
  25.7.1980 umírá v pět ráno na zástavu srdce na schodech k jeho moskevskému bytu.
- literárně je Vysocký svébytným fenoménem. Vyčnívá dokonce i ze vé generace ruských písničkářů
  druhé pol. 20 stol.. Nejblíže mají jeho písně k francouzskému šanšonu, se kterým je spojuje především 
  osobitá expresivní iterpretace, ale navíc je obohacuje o prvky protestsongu, a připojuje ruskou tradici.
  Navazuje na Pasternaka, Jesenina a Majakovského, bývá nazýván Puškinem dvacátého století.
- Tragickou smrtí byla korunována jeho legenda nespoutaného mučedníka. Jako sebezničují kometa  
  proletěl v sedmdesátých letech světem a prozářil šedivou realitu tehdejšího světa. Hořel až shořel  
  říkavají Rusové. Prokazatelně napsal osm stovek písní ( pro srovnání Gilbert Becaud napsal asi 
  devadesát,  Karel Kryl sto šedesát osm ). Jeho písně se v překladech staly součástí kultury mnoha 
  národů. Např píseň o posádce ponorky, Spaste naše duš se stala hymnou Portugalských partyzánů  
  bojujícíh proti diktatuře v sedmdesátých letech.
	"Teď o vzduchu sníme
	tak ho mít aspoň hlt!
	Jenže víme
	že tam na hladině
	ze všech stran číhá
	a z vln růžky zdvíhá
	jen zákeřná smrt
	Tak spaste naše duše
	svírá nás děs
	Sem všichni kdo nás slyší!
	náš dech je stále tišší
	a oči hrůzou křičí
	své es ó es
                Tak spaste naše duše...
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT