Styl odborný a jeho útvary
Otázka č. 9 B : Styl odborný a jeho útvary
- styl odborných publikací, časopisů, učebnic→ cíl - poučit
- slohový postup: popisný, výkladový, úvahový
- slohové útvary: odborný popis, popis pracovního postupu, výklad, přednáška, úvaha, esej, kritika, recenze, glosa, aforismus, přísloví
- základní požadavky: věcná správnost, úplnost, přesnost a jednoznačnost vyjádření, přehlednost
Slovní zásoba odborného stylu
- odborné názvy – termíny (odborná terminologie)
1) jednoslovná pojmenování
    a) speciální (v užším slova smyslu) – jen v odborných projevech, v jednom oboru v jediném významu
           - např. vodík, pasparta, katalyzátor, neuron, zdvih
    b) v ustáleném významu – i mimo odborný styl, v různých oborech vždy ustálený význam
           - např. ventil, spojka, kostra, svíčka, náprava
2) víceslovná pojmenování (terminologická sousloví)
     - spojení podstatného jména s přívlastkem shodným
           - např. podstatné jméno, prvosenka jarní, chemická reakce, kur domácí, kyselina sírová, spojná čočka
3) a) shrnující názvy
           - např. dopravní prostředky, psací potřeby, finanční prostředky
    b) diferencující výrazy
           - např. vražda(úmyslná) ×  zabití(neúmyslné), kruh(plocha)  ×  kružnice (křivka)
Skladba odborného stylu
a) stavba věty jednoduché – hutnost, sevřenost→ jemné konstrukce, přídavnými a podstatnými jmény slovesnými se nahrazují vztažné věty 
          - např. vzniklý, vyjadřující
                     druhotné předložky: v důsledku (místo protože...), za účelem (místo aby...)
b) důraz na těsná spojení
     - přívlastek s podstatným jménem, přechodníkové vazby, trpný rod
c) pořádek slov ve větě (jádro výpovědi na konci oznamovací věty)
       - aktuální členění věty a dělení na odstavce
d) souvětí – složitost, podřazenost, propracovanost, vsuvky pro zpřesnění, k vysvětlení pojmu využití závorek, poznámky v textu pod čarou nebo za textem
e) vyjadřování významových vztahů
f) grafické znázornění textu – typy a velikosti písma, barvy, podtržení, číslování oddílů textu
g) citace (uvádění názorů původního znění) + bibliografické údaje
Výklad
- útvar slohového postupu výkladového + popis, případně úvaha
- postihuje a vysvětluje vnitřní souvislosti a vztahy, podmínky vzniku, trvání jevu, jeho následky, objasňuje podstatu jevu
- cíl – odborné poučení o některém tématu z oblasti vědy, techniky, hospodářství, umění
       - sdělení nových poznatků
- výklad je základem učebnic, odborných časopisů a publikací 
- kompozice: metoda dedukce (od obecného ke konkrétním jevům) a indukce (od konkrétních jevů k vytvoření obecného pravidla)
                     metody srovnávací analýzy, syntézy, abstrakce, zobecnění
                     písemná i ústní forma
- návrh osnovy: I.     Úvod – uvedení tématu, problematiky
                          II.   Vlastní výklad – 	1) cíle
			2) použité metody
			3) konkrétní výklad	a) popisný
					b) dokazující (indukce, dedukce)
                         III.   Závěr – shrnutí, vyvození závěrů, poučení, zobecnění, zdůraznění důležitých bodů výkladu, využití v praxi, význam 
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT