Společenská funkce literatury, Základy antické kultury, Můj vzath k umění
1.
SPOLEČENSKÁ FUNKCE LITERATURY
ZÁKLADY ANTICKÉ KULTURY
MŮJ VZATH K UMĚNÍ
Společenská funkce literatury
- literatura = písemnictví => všechna literární díla, která mají význam pro společnost
- nejdříve různé obřady přecházející od gest ke slovním projevům (např. úspěch na lovu apod.)
- vznik literatury byl podmíněn vznikem písma
- také při práci vznikla nepsaná slovesnost – např. pranostiky, přísloví, pořekadla
Lidová slovesnost
- skladby se předávaly ústní formou
- autor je anonymní jedinec
- ve své skladbě nemluví na sebe, ale na celý kolektiv
- témata: o životě, o práci, zábavě
- ve skladbách je uložena lidová moudrost
- žánry: písně, pohádky, přísloví, pořekadla, pověsti, bajky, mýty a báje, pranostiky
- zapsána v 19. stol. – B. Němcová, K.J. Erben, A. Jirásek, Ezop, Lafontaine, Krylov, F.L. Čelakovský, F. Sušil, bratři Grimmové, H. Ch. Andersen
Mimoevropské písemnictví
- Mezopotámie (Sumerové 4000 př.n.l.)
o klínové písmo (nejstarší známé písmo)
o Epos o Gilgamešovi (pouť za nesmrtelností sumerského vládce města Uruku)
o Chammurapiho zákoník
- Egypt
o hieroglyfy, Kniha mrtvých
- Indie
o posvátné knihy védy
o jazyk sanskrt
o eposy založené na tradiční indické mytologii
o Rámájana (dle legendy napsal Valmiki => „Ten, kdo kouká z mraveniště“)
- Čína
o filozof Konfucius – položil základy čínské filozofie, je mu připisována Kniha písní
- Persie
o Avesta – náboženské texty
- Hebrejská (=židovská) literatura
o Bible = Písmo svaté (má více částí, Starý a Nový zákon)
Druhy umění a výrazové prostředky
- slovesné – jazyk, slovo
- výtvarné
o sochařství – materiál, barvy, tvary
o malířství – barvy, tvary
o architektura – materiál, tvary, barvy
- hudební – tón
- pohybové
o dramatické – pohyb
o taneční – pohyb
- filmové – syntetické umění (několik druhů umění dohromady)
- fotografie
Základy antické kultury
Řecká literatura
- Období archaické
- eposy (za jejich autora je pokládán slepý pěvec Homér)
o Ilias - o Trojské válce, Helena, kůň . . .
o Odyssea - volně navazuje na Ilias, 10ti letá Odysseova cesta do Ithaky, sirény, zachráněn pomocí Athény, věrná Penelope, prostřelit lukem 12 seker. . .
- básníci Sapfó (žila na ostrově Lesbos) a Anakreón
- významnou postavou byl Ezop, vyjadřoval lidovou moudrost v bajkách
- kalokagathia => harmonický tělesný a duševní rozvoj = ve zdravém těle zdravý duch (později na to reagoval poetismus)
- Období atické
- Antické drama
o hrálo se v amfiteátrech (dobrá akustika)
o hráli jen muži (měli masky)
o hrály se především tragédie
o schéma
§ expoziceúvod
§ kolizezápletka
§ krizestupňování
§ peripetierozuzlení
§ katastrofa závěr
o chór – sleduje a komentuje děj (obdoba užita ve Starcích na chmelu)
o Aristotelovy zákony
§ jednota místa
§ jednota času
§ jednota děje
o dramatici
§ Aischylos (Oresteia)
§ Sofoklés (Antigona, Král Oidipus – konflikt mezi osudem a lidskou vůlí)
§ Eurípidés (Médea)
§ Aristofanés – psal komedie (Jezdci, Mír,Žáby)
- Historická literární próza
o Hérodotos - „otec historie“, napsal spis o řecko-perských válkách
o Thúkýdidés – vědecké dějepisectví
o Démosthenes – politický řečník, Filipiky (řeči proti Filipu Makedonskému)
o Sokrates – dialog, „Vím, že nic nevím.“, učitel Platóna, Platón také sepsal jeho dílo
o Platón – filozofický dialog: Feidros (o kráse), Menón (o lásce) a Symposion
o Aristoteles – žák Platóna, vychovatel Alexandra Velikého, spisy Poetika a Rétorika
- Období helénistické (řecké)
- rozvoj exaktních věd
o matematika – Eukleidós, Pythagoras
o fyzika – Archimédes
Římská literatura
- Období staré
- navazovala na řeckou literaturu
- římská komedie
- dramatik Plautus
o vytvořil komické typy přejaté např. Moliérem
o Vychloubačný voják
- Období klasické
- klasická próza a řečnictví
o Cicero
- básníci
o Ovidius
§ Proměny (Daithos se chtěl dostat do Athén, létající stroj, jeho syn Ikaros se s ním zřítil a zemřel, protže letěl příliš vysoko)
§ Umění milovat (rady chlapcům a dívkám: nedbalá elegence; nezkrášlovat se na veřejnosti)
o Vergilius
§ Aeneis (největší římský epos, připomíná Odysseu, důležitost věštby)
o Horatius
§ Ódy
- Období postklasické
- Petronius
o Neronův soudce krásy
o Satirikon – satirický román líčící mravy (Hostina u Trimalchiona – slavnost, bohatství, pohodlnost, hosté, otroci)
- Seneca – filozof
Můj vztah k umění
. . . hudba, humor, filmy . . .
poezie – je ve verších (Kytice)
próza – není ve verších, většinou epické povídky, romány, kroniky (Proti všem)
drama – určeno pro scénu (Romeo a Julie)
lyrika – nemá děj, vyjadřuje pocity, vztahy mezi lidmi (Stříbrný vítr)
epika – má děj (Povídky Malostranské)
drama – určeno pro scénu (Romeo a Julie)
epos – žánr velké epiky, rozsáhlá, převážně veršovaná skladba se zvolna probíhajícím dějem,
vypravuje o historických událostech, činech významných jedinců, smyšlených událostech např, ze života bohů
bajka – veršovaná nebo prozaická, zvířata si počínají jako lidé, alegorie, mravní ponaučení
komedie – dramatický žánr, veselý děj, dobrý konec
pohádka – původem lidové vyprávění, celé vymyšleno, fantastické prvky, zápas dobra se
zlem, dobro vítězí
pořekadlo – drobný, někdy rýmovaný, útvar, udržovaný lidovou tradicí, vyjadřuje životní
zkušenost, neobsahuje oproti přísloví mravní ponaučení
pověst – vypravuje o skutečné události, avšak je volně zpracováno autorem dle jeho fantazie
pranostika – lidové pořekadlo vyjadřující pozorování počasí a jeho předpověď, dlouhodobé
satira – zobrazuje záporné jevy ve společnosti s použitím nadsázky, sarkasmu, ironie
Četba
I. Olbracht: Biblické příběhy
E. Petiška: Staré řecké báje a pověsti
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Stáhnout -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát