Tibet, zásah proti lidskosti

TIBET

Tibet (nazývaný také „Střecha světa“) – malé území v asijském vnitrozemí rozkládající se mezi dvěma velmocemi. První z nich je Indie, která odedávna ovlivňuje jeho kulturu i náboženství a dnes mu přichází na pomoc. Právě Indie totiž poskytuje tibetským uprchlíkům azyl. Důvodem, proč Tibeťané vůbec musí prchat ze země, je druhá velmoc – Čína. V dnešní době, kdy si většina lidí myslí, že každý člověk si může dělat i říkat co chce, existuje náboženská netolerance i nenávist vůbec. A Tibet je jednou ze zemí, kde panuje krutost. Není jediný, to ne! Ale na jeho vývoji je patrné, že tihle lidé by nikdy neublížili ani mouše – zakazuje jim to jejich náboženství, ale oni to hlavně nemají v povaze. A teď je tu někdo, kdo omezuje jejich právo na život.

Ale i přes to si stále zachovávají své stavby i okolní přírodu nedotčenou. V centrálním Tibetu se nacházejí rekonstruované kláštery a chrámy s malým počtem mnichů, kteří přežili kulturní revoluci. Ve Lhase se naskýtá pohled na Potalu o 1000 místnostech, zimní palác dalajlámy, kláštery Sera a Drepung. Dále zde můžete vidět nejvyšší himalájské vrcholy, velká jezera a hluboké lesy Khamu s již neodmyslitelnými Nomády na koních.
Tibet byl vždy svobodnou zemí. Komunita lidí, žijících náboženstvím a jejich filozofií, která mezi sebe jen velice nerada pouštěla lidi z okolního světa. Takhle to bylo až do roku 1949….



HISTORIE

V roce 1949 byla vyhlášena Čínská lidová republika a nastolen režim Mao Ce-tunga. Brzy poté byl Tibet obsazen čínskou armádou. Následovalo "nenásilné" prosazování komunistických reforem a omezování vlivu tibetského buddhismu, při kterém v průběhu 50. let zahynuly tisíce Tibeťanů. Vše vyvrcholilo protičínským povstáním, které bylo krvavě potlačeno. Tehdy ještě mladý dalajlama zjistil, že nemůže nic dělat a odešel přes Himaláje do Indie, kam ho následovaly desetitisíce Tibeťanů. V období od března 1959 do září 1960 bylo podle zprávy lidové osvobozenecké armády zabito v souvislosti s vojenskými akcemi 87 000 Tibeťanů. Mezinárodní komise právníků uveřejnila ve stejném roce v Ženevě výsledky svého vyšetřování. Ze zprávy vyplývalo, že Čína porušila 16 článků Všeobecné deklarace lidských práv. Ale i naproti tomu všemu se situace v Tibetu spíše zhoršovala.

Brzy po smrti nejvyššího představitele čínských komunistů Mao Ce-tunga (1976) se vývoj událostí obrátil k lepšímu. Čínská vláda propustila na svobodu čtyřiatřicet členů někdejší tibetské administrativy, byl umožněn vstup cizincům a ti, kteří žili doma v Tibetu, mohli navštívit své příbuzné v exilu.
Dalajlama cestoval po celém světě a získával stále větší mezinárodní podporu. V roce 1985 zaslalo jedenadevadesát členů amerického kongresu dopis adresovaný předsedovi vlády Čínské lidové republiky v němž vyjadřovali podporu přímým rozhovorům mezi čínskou vládou a zástupci tibetské exilové vlády. Dva roky nato přednesl dalajlama projev, ve kterém představil svůj "Pětibodový mírový plán", ale Peking ho stroze odmítl.
Na podzim téhož roku se tisíce obyvatel Lhasy, hlavního města Tibetu, shromáždily k demonstracím na podporu nezávislosti jejich státu, jenže čínské úřady reagovaly opět násilním - při nepokojích bylo zastřeleno nejméně devatenáct lidí. Po zásahu proti demonstrujícím studentům na náměstí Tchien-an-men v Pekingu začalo být celému světu zřejmé, jakými způsoby se Čína dokáže vypořádat se svými nepřáteli.

Všechny tyto události a ani publicita zpráv však nevedly k podstatným změnám ve vztahu Číny k Tibetu. Důkazem je například Výroční zpráva o porušování lidských práv v Tibetu vydaná Tibetským centrem pro lidská práva a demokracii v indické Dharamsale, stejně jako i svědectví lidí, kteří v poslední době Tibet navštívili.


Ze zprávy:
„Zpráva si klade za cíl zveřejnit některá fakta o stupňujícím se
násilí, které je pácháno Čínskou lidovou republikou na tibetském lidu. Tibet
bývá v poslední době nazýván "největší přežívající světovou kolonií". Lidská
práva všech Tibeťanů i jejich osobní svobody jsou hrubě pošlapávány čínskou
armádou. Symbolem útlaku jsou i čínské nákladní automobily, které odvážejí ze
země přírodní bohatství a přivážejí čínské "osadníky".“



SOUČASTNOST

Ani 51 let poté, co Čína provedla okupaci Tibetu, nejsou základní práva lidí žijících na tomto území stále obnovena. Čínská lidová republika s úspěchem odolává mezinárodnímu tlaku v otázce lidských práv. Přestože zemi navštívilo během loňského roku několik zahraničních delegací, bylo učiněno jen málo pro zlepšení situace. Důkazy dokonce naznačují, že se vývoj ubírá opačným směrem: stále přísnější vládní kontrola všech oblastí života v Tibetu vážně ohrožuje přežití tibetského lidu a zachování jeho kultury.

Myslím si, že aby Čína zabránila odtržení Tibetu, snaží se o přeformování Tibeťanů do své vlastní podoby. Možná, že náboženství lze zničit a zakázat, nemůžou ale změnit mysl ani ducha těchto lidí, kteří žili podle svého velmi dlouhou dobu. Nemůžou donutit Tibeťany, aby se odcizili své vlastní identitě!!!

Deklarace základních lidských práv je v Tibetu porušována dnes a denně. Nejvíce je potlačováno právě náboženství, ale i svoboda projevu a názoru (o ostatním ani nemluvě). Ty nejdůležitější problémy bych se teď pokusila alespoň ve zkratce nastínit:


Potlačování náboženství

V loňském roce čínské úřady ještě více omezovaly občanské svobody Tibeťanů, a to především zákazem vykonávání a vyznávání náboženství. Během kampaně „silný úder“, uplatňované v Tibetu od dubna 1996, se tibetští mniši a mnišky stali hlavním cílem -vlastenecko-přeškolovacích- akcí, což vlastně znamená, že byli poučeni o zlu a krutostech dalajlamy, jejich duchovního i světského vůdce, a museli podepsat pětibodový politický závazek, který požadoval na mniších a mniškách, aby odmítli myšlenku svobodného Tibetu, odsoudili dalajlamu a přihlásili se k Číňany dosazenému pančhenlamovi. Zpřísněné kontroly v klášterech měly za následek vyloučení 2827 mnichů a mnišek z klášterů, 165 uvězněných, 9 mrtvých a 35 „dobrovolných“ odchodů z klášterů. A k tomu ještě Čína nedávno prohlásila Tibet za nebuddhistickou zemi. Velký počet klášterů i jiných náboženských institucí byl zavřen a jiné náboženské památky zcela zničeny.

Jediné řešení tohoto problému bych do budoucna viděla ve větší náboženské toleranci ze strany Číňanů a samozřejmě také ve snaze o zachování starých tibetských klášterů, které jsou známy na celém světě. Je však otázkou, do jaké míry bude Čína schopná spolupracovat a přistupovat na kompromisy.


Práva žen

Tibetské ženy musí vydržet mnoho krutostí a zastrašování. Tibeťanky jsou svévolně zadržovány, je s nimi krutě zacházeno a jsou ve vězeních mučeny. Z 1216 dnes známých politických vězňů je 295 žen.

Z roku 1999 je známo 883 případů nucených přerušení těhotenství a násilných sterilizací. Ze všech částí Tibetu přicházejí zprávy o přísných kontrolách porodnosti a mnoho žen bylo za nepovolené těhotenství pokutováno. Rodině jsou povolovány dvě až tři děti a za překročení tohoto čísla jsou udělovány přísné tresty a vysoké pokuty (1500 - 3000 juanů, což je 200 - 400 dolarů). Dítěti narozenému „navíc“ může být znemožněno vzdělání i možnost najít si zaměstnání. Také většina žen neví nic o ochranných antikoncepčních prostředcích, které jí byly aplikovány. Nemá ani právo vybrat si metodu ochrany před početím, ani jí po těchto zákrocích není poskytnuta přiměřená lékařská péče. Strach ze sterilizace odradil mnoho žen od vyhledání lékařské péče při jiných onemocněních, a proto je zdraví těchto žen ohroženo.

Kdyby panovala kolem otázky antikoncepce větší osvěta, snížila by se porodnost a tím pádem by se ani nemusely udělovat pokuty za „přespočetné děti“. Vždyť je šílené počítat děti jako nějaké věci a zakazovat jejich narození. Určitá kontrola je jistě nutná, ale pokuta jako při dopravním přestupku je podle mého názoru opravdu trochu mnoho.


Přesídlování obyvatelstva

Přesídlování čínských občanů do Tibetu je v současné době pro Tibeťany asi nejzávažnějším nebezpečím. Pokud bude vláda ve své politice přesídlování pokračovat, hrozí Tibeťanům úplné odsunutí na okraj společnosti a následky promyšlené taktiky jsou zřejmé již dnes. Existují zprávy, že od poloviny roku 1994 bylo do Tibetu přesídleno více než 500 000 přistěhovalců na práce v 62 nových průmyslových projektech a čínští přistěhovalci jsou ve všem ještě navíc zvýhodňováni: mají lepší podmínky při získávání bydlení, zaměstnání i vzdělání, jsou jim bezplatně poskytovány všechny sociální i zdravotní služby.

Také tradiční tibetský způsob bydlení musel ustoupit komunistickým panelákům. Nové průmyslové projekty pustoší křehký ekologický systém Tibetu, který je ohrožován bezohledným kácením lesů a těžbou uhlí a kovů.

Díky přívalu Číňanů hrozí Tibeťanům vysídlení, a obyvatelé Tibetu tak ztrácí právo spravovat svou vlastní zemi!!!


Právo na život

Asi nejzákladnější podmínka pro přežití je v Tibetu jen slovní hříčkou. I když navenek ČLR v mnohých svých oficiálních prohlášeních zdůrazňuje, jaký pokrokový sociálně ekonomický systém v Tibetu zavádí. Údaje od uprchlých Tibeťanů jsou však zcela odlišné. Více než 70% obyvatel dnes v Tibetské autonomní oblasti žije pod hranicí chudoby. Zničení tradičního naturálního hospodářství vytvořilo pro místní lidi hospodářské vakuum, protože na tržní ekonomice se nemohou podílet.

Rozhodující roli tu mají obrovské daňové nároky Číňanů. Tibeťané podléhají různým formám daní (Například z půdy, zvířat, kůže, masa, másla, mléka, sýra, hnojiva a léčivých rostlin. Platí se také „starobní“ a „vzdělávací“ daň, a to i v případech, že se dotyčné osobě nedostalo žádného vzdělání ani sociální pomoci. Byla také stanovena daň pro „nemístní obyvatele“, vztahující se na všechny, kteří navštíví Lhasu.) a některé z nich jsou až neuvěřitelně vysoké.

Z tohoto přístupu Číny je patrné, že se Tibetu bojí, a proto se ho všemožnými způsoby snaží dostat až na samé dno. Ale dodnes, i před popravy a věznění, se Číně nepodařilo Tibeťany zlomit.


Rasová diskriminace

Díky přílivu Číňanů na tibetské území se Tibeťané stali menšinou, a to je vystavilo diskriminaci způsobené jejich původem. Týká se veřejného zastupování, vzdělání i zdravotnictví. Ve vládních úřadech i v obecních zastupitelstvích v Tibetu jsou většinou Číňané a v poslední době vznikají také tzv. „demokratické výbory“ vytvořenými čínskými pracovními skupinami v tibetských klášterech.

Tibetské děti, které jsou nyní v exilu, vypovídají o metodách diskriminace tibetských studentů: vyšší školné, neustále pokuty a přijímací zkoušky jsou pouze v čínštině, od roku 1997 i na tibetskou univerzitu ve Lhase.

Tibetští uprchlíci také informují o tom, že musí zaplatit za lékařskou péči plnou taxu, zatímco Číňané neplatí nic. Výdaje za nemocnice jsou velmi vysoké: 800 až 1000 juanů jako základní vklad, dále 20 juanů za noc a postel, 200 juanů za láhev glukosy, a další poplatky za prohlídky. Stává se, že těžce nemocný Tibeťan zemře následkem toho, že nemocnice ho nepřijala, protože neměl prostředky na základní vklad.



ZÁVĚR

Tibetský problém trvá už celých 51 let. Za tu dobu se o něm něco namluvilo, ale zřejmě ne dost, protože se nedostal do povědomí veřejnosti. Vím, že států s podobnými problémy jako má Tibet existuje spousta, ale podle mě bychom nemuseli zapomínat ani na jeden z nich.

Organizace OSN se Tibetem zabývá už dlouho snaží se mu pomoci. Jenže nedokáže nahnat Číně strach a ta se sice pak na čas uklidní, ale za chvíli vypukne všechno znovu. Pokud by nad sebou Čína cítila dohled médií a tedy i velmi mnoha lidí, kteří považují jejich postup proti Tibetu za zcela nevhodný, mohla by svůj tlak alespoň trochu zmírnit.

Každý sebemenší ústupek totiž pomůže Tibeťanům v jejich těžkém životě. A i kdyby to pomohlo jenom jednomu člověku, má to smysl!!!

 

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=3989