Literatura v době předhusitské a husitské

Literatura v době předhusitské a husitské

Doba předhusitská
Kritika společnosti V souvislosti se zostřováním rozporů ve společnosti i v církvi (církev se stává mocenskou institucí, za Václava IV – prodej odpustků, církev prosazuje svoje politické zájmy před biblickým učením) roste počet těch, kteří tyto rozpory kritizují . Za základ křesťanské nauky považují pouze Bibli. Na tyto české reformátory silně zapůsobil především Angličan John Wycliffe (1324 – 1384), jeden z nejznámějších středověkých reformátorů. Konrad Waldhauser (1325 – 1369) byl kněz, přišel do Prahy roku 1363 na pozvání Karla IV. Soucítil s chudinou a naléhal na bohaté, aby se svého majetku vzdali. Neměl však na lidi velký vliv, protože kázal německy. Jan Milíč z Kroměříže (+ 1374) Byl notářem u dvora Karla IV. Jeho kázání podporoval i fakt, že se sám vzdal všech hodností a žil v naprosté chudobě. Matěj z Janova (asi 1350 – 1409) Považoval se za žáka Jana Milíče, vyzíval k životu ve skromnosti a chudobě. Tomáš ze Štítného (asi 1335 – 1409) zaujímá mezi českými reformátory zvláštní postavení. Nebyl kněz (byl zeman), dosáhl univerzitního vzdělání. Po studiích se vrátil na tvrz (kazatelství se nevěnoval - většinu svých děl napsal původně pro svou rodinu a poddané na jeho tvrzi). Řadí se mezi předchůdce, protože požadoval nápravu církve. Uvedl češtinu do náboženské lit. - sborník traktátů.
1) Knížky šestery o obecných věcech křesťanských - zaměření na praktické rady pro denní život křesťana.
2) Řeči besední - mají formu besedy, při které jsou vysvětlovány kapitoly z bible.
3) Řeči sváteční a nedělní - vysvětluje fungování rodiny a zásady rodinného života.
4) Knížky o šašiech - zobrazuje rozdělení středověké společnosti na jednotlivé stavy - přirovnává je k figurkám na šachovnici a požaduje od jednotlivých stavů dodržování zákonů podobně jako pravidla hry v šachy.
Štítný užíval jazyka srozumitelného, svoje výklady dokumentoval četnými příklady ze života, příslovími, využíval i příběhů z bajek. Je to první neanonymní česky píšící autor.

Husitská doba
Literatura husitského období vznikala v úzkém sepětí s každodenním životem Vyznačuje se zlidověním a úzkým sepětím se společenským bojem. V této době čeština jako jazyk veřejných veřejných listin a veřejného jednání vytlačuje latinu. Z literárních útvarů a žánrů mizí např. legenda, rytířský epos a drama a rozvíjí se především následující žánry: Píseň – obvykle s aktuálním obsahem. Soubor známých písní, včetně slavné husitské písně Ktož jsú boží bojovníci, se zachoval v Jistebnickém kancionále, další např. v později nalezeném Roudnickém kodexu.Satira a skladby polemické – např. Budyšínský rukopis z roku 1420, zachycují současné události, který obsahuje skladby Žaloba Koruny české, Porok (porok = pokárání) Koruny české, a Hádání Prahy s Kutnou Hrou.

Mistr Jan Hus (asi 1371 – 1415)
Život
Jan Hus se narodil v jihočeském Husinci u Prachatic. Vystudoval nejprve artistickou fakultu, na níž dosáhl hodnosti mistra svobodných umění, potom bohosloví a r. 1400 byl vysvěcen na kněze. Působil jako univerzitní profesor a po vydání Dekretu kutnohorského roku 1409 byl zvolen rektorem univerzity. Od roku 1402 kázal v kapli Betlémské. Kázal česky, a proto byly jeho myšlenky přístupné všem posluchačům. Zdůrazňoval, že duchovní a světští páni nežijí v souladu s „božím zákonem“. Ačkoliv Hus neměl na mysli program revoluční přeměny křesťanského světa, jeho učení mělo revolucionizující účinky.
Když Hus začal vystupovat stále ostřeji, zesílily proti němu útoky církve. Roku 1410 dal pražský arcibiskup zkonfiskovat Wycliffovy knihy a spálit je jako kacířské. Spor mezi Husem a jeho odpůrci vyvrcholil, když Hus vystoupil proti kramaření s odpustky. Papež vyhlásil nad Husem klatbu spojenou s interdiktem (zákazem konat církevní obřady), věřícím bylo pod pohrůžkou trestu zakázáno stýkat se s kacířem. Hus opustil Prahu. Žil nejprve na Kozím hrádku a posléze odešel na hrad Krakovec. Tam psal svá česká díla a kázal venkovskému lidu. Roku 1414 byl vyzván císařem Zikmundem, aby své učení obhájil v Kostnici. Jan Hus byl však odsouzen koncilem v Kostnici jako kacíř a 6. července 1415 by upálen na hranici.

Dílo
Za hlavní latinské dílo je pokládán spis De ecclesia (O církvi) z roku 1413. Spis De sex erroribus (O šesti bludech) se zabývá husovými názory na víru.
Z českých spisů jsou nejútočnější Knížka o svatokupectví, v nichž se setkáváme s ostrou kritikou církve. Hus odsuzuje způsoby, jakými církev získává své bohatství, zejména obsazování církevních úřadů za peníze a braní poplatků za náboženské úkony. V popředí stojí rovněž Výklad Viery, Desatera a Páteře (tj. Věřím v Boha, Desatero a Otčenáš) z roku 1412.
Když bylo Husovi znemožněno kázat, napsal spis Postila, tj. výklad svatých čtení nedělních (1413). K ženám se obrací ve spise Dcerka čili O poznání cesty pravé.
Hus je rovněž autorem latinských a českých listů, z nichž nejvýznamější jsou ty z období kostnického, které zahrnují listy ryze osobní i listy, jimiž se Hus obracel k celému národu.
S Husovým jménem bývá spojován spis o českém pravopise DE orthographia bohemica (O pravopise českém), v němž autor navrhuje zjednodušení českého pravopisu. Odstranil složitý spřežkový pravopis, a nahradil jej pravopisem diakritickým.

Husův význam
Husovo učení vyvolalo obrovské revoluční hnutí, jehož charakter byl nejen náboženský, ale především sociální. Husitský program zahrnoval zejména požadavek přijímání pod obojí způsobou (aby věřící mohli přijímat nejen tělo, ale i krev Páně). Dále tento program zahrnoval požadavek svobodného kázání a vykládání bibile a v neposlední řadě pak život církve bez přepychu.

K předním organizátorům husitského hnutí a jeho bojovníkům patřil geniální vůdce husitských vojsk Jan Žižka z Trocnova. Byl též patrně autorem Vojenského řádu, jakéhosi zákoníku husitských vojsk.

Doba pohusitská
Petr Chelčický (asi 1390 – 1460) Byl to autor traktátů, myslitel, prožil husitské války, žil ještě v prvních letech vlády Jiřího z Poděbrad. Pocházel z Chelčic u Vodňan. Byl to samouk. Latinsky znal jen povrchně, ale husitská situace mu umožnila poznat základní teologickou literaturu v českém jazyce. Dokonale znal Bibli, všechny díla Štítného a Husova. Dostával se do sporů s táborskými kněžími (Jan Rokycana). Nesouhlasil totiž s násilím. Jeho názory byly zvláštní:
a) každý křesťan se má důsledně řídit Biblí,
b) zlu nelze čelit zlem - se zlem bojovat, ale duchovně,
c) požadoval naprostou rovnost všech lidí ve společnosti,
d) odmítal potřebu rozsáhlejšího vzdělání. Napsal - člověk se stává příliš racionální (rozumný) a odklání se od Boha.
Soubory traktátů:
1) O trojiem lidu
2) O boji duchovním
3) Postila - vysvětlení myšlenek Bible.
Sieť viery pravé - forma alegorická (jinotajná) - vysvětluje myšlenky z Bible - především část o rybářích, kteří nevylovili nic dokud nepřišel Kristus. Sítí se rozumí Kristovo učení, rybami křesťané, síť je však porušována velkými rybami tzn. papežem i panovníky.
Jednota bratrská - původně náboženská sekta (založena 1458), později uznána za protestantskou církev. Vycházela z myšlenek Chelčického. Po vynálezu knihtisku významným šiřitelem české kultury a vzdělanosti.

Literatura zábavná je reprezentována např. poutavým cestopisem Václava Šaška z Bířkova – Deník (o jízdě a putování Lva z Rožmitálu a z Blatné z Čech až na konec světa) o cestě českého poselstva po západní a jižní Evropě.

 

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=4690