Renesance a humanismus v Evropě

13. stol.- italská města Benátky, Milán, Florencie a Janov zbohatla námořním obchodem a ruční
velkovýrobou
mluvčí měšťanstva – zdůrazňují právo na plné, svobodné a ničím neomezené rozvití lidské existence
měšťanská společnost – postavila se proti autoritě církve, která bránila svobodnému myšlení a bádání
MIKULÁŠ KOPERNÍK (1473-1543)
GALILEO GALILEI (1564-1642)
- objevy přírodní a astronomické, a hlavně nový, heliocentrický názor otřásly autoritou
církve a naopak posílily důvěru v rozum a vědecké zkoumání
GIORDANO BRUNO (1548-1600)
- materialistický filozof
- poukázal na nekonečnost světa a vesmíru
- vedle náboženského ideálu se začíná rýsovat ideál nové lidskosti, skutečné humanity
- k zesílení přispívají učenci studiem, vydáváním a komentováním antických autorů
- těmto učencům říkáme humanisté a myšlenkovému proudu humanismus -> označuje učenecký proud
filologický a historický, projevující se studiem, výkladem a napodobením antické slovesnosti
- práci humanistů podpořil vynález knihtisku
JOHANNES GUTENBERG (asi 1400-1468)
- tiskl v letech 1444-1448 v Mohuči na dřevěném lisu z kovových liter sestavovaných do
řádků a stránek první knihy
- tiskům do r. 1500 říkáme inkunábule (prvotisky)
MICHELANGELO BUONARROTI (1475-1564)
- sochař, stavitel a malíř
- autor soch Mojžíše a Davida, freskové malby Poslední soud
- objev perspektivy a přírody, vede k větší realitě zobrazení
LEONARDO DA VINCI (1452-1519)
- všestranný umělec, teoretik umění a vynálezce
- tvůrce obrazu Mona Lisa a fresky Poslední večeře
GIROLAMO SAVONAROLA (1452-1498)
- fanatický kazatel, mluvčí nejnižších vrstev a chiliastický hlasatel republiky chudých








LITERATURA ITALSKÁ

FRANTIŠEK Z ASSISI (1182-1226)
- zakladatel řádu františkánů, stojí na počátku italské literatury
PÍSEŇ TVORSTVA
- vytvořená v umbrijském nářečí
- je projevem jak náboženského lyrismu (chvála Boha), tak obdivu ke krásám země a člověka (stvořeným ovšem Bohem)
- v češtině ji známe pod jinými názvy: Chvalozpěv stvoření, Zpěv bratra Slunce, Píseň o slunci
DANTE ALIGHIERI (1265-1321)
- florentský rodák,kritik doby
- zabýval se studiem antického i soudobého italského a provensálského básnictví
- další díla: Nový život,Hostina Canvivio, O lidové řeči
BOŽSKÁ KOMEDIE
- obsahuje tři oddíly: Peklo – zaútočí na ně šestinohý had, průvodcem se stane básník
Vergilius, drastický popis
Očistec
Ráj – zde se Danta ujímá Beatrice (zemřelá autorova milenka),
psána příjemněji a volněji
- duchovní epos – příběh s bohatým dějem, hrdinou je sám básník, ten zabloudí v lese a je ohrožován třemi šelmami (tři hlavní hříchy – smyslnost, pýcha a lakota), pak cesta pokračuje přes očistec a peklo do ráje
- postavy: Angelo, Bertran de Born, Vergilius, Beatrice, autor
- obdivuhodný pokus o umělecké zobrazení problémů tehdy celého známého světa
- tercína – tříveršová strofa, v níž se rýmuje první verš s třetím; druhý verš se rýmuje s
lichými verši (tj. 1. a 3.) následujícího trojverší – využívali ji Vrchlický, Machar,
Nezval
FRANCESCO PETRARCA (1304-1374)
- pocházel z Florencie, byl vypovězen a odešel do Avignonu
- dopisoval si s Karlem IV. a také navštívil Čechy
- jeho umělecká inspirace byla žena Laura
- sonet - literární báseň o 14 verších, z nichž prvních osm tvoří dvě strofy čtyřveršové,
ostatních šest strofy trojveršové
SONETY LAUŘE
- incipit – název nadpisu podle prvního verše
- Laura na rozdíl od Beatrice je roztomilá, ale i rozmarná žena, která dovede ranit odmítáním
- sonet Už mlčí vítr, nebesa i zem – lyrická milostná poezie; verše o přírodě, o
vlastnostech a trápení autora; personifikace, metafory, kontrasty (hynu-ožívám),
stupňování – gradace
- sonet Ty zlaté vlasy, co tak sladce vlály – lyrická milostná poezie – láska k Lauře; verše o vztahu a popisu Laury, o autorově zklamání; personifikace, kontrasty, přirovnání, epifora (slova se na konci verše opakují); ABAB, AAB








GIOVANNI BOCCACCIO (1313-1375)
- měl největší podíl na vzniku renesanční novely – kratší prozaický útvar s překvapivým
obratem v závěru
DEKAMERON (1352)
- soubor novel
- v úvodní rámcové novele vypráví autor o morové epidemii, která postihla Florencii;
společnost sedmi urozených žen a tří šlechticů opouští město a na venkově si krátí dlouhou chvíli vyprávěním příběhů(100), z nichž vzniká cyklus samostatných a poutavých novel; převažují milostné příběhy, někdy vážné
- první český překlad jedenácti novel Dekameronu pořídil Hynek z Poděbrad
- ukázka – jeden mnich upadne do hříchu, za který zasluhuje nejtěžší trest, ale unikne trestu, ježto vtipně vytkne svému opatovi totéž provinění


LITERATURA FRANCOUZSKÁ

FRANCOIS VILLON (1431-1461)
- vl. jm. Francois de Montcorbier
- balada villonská – proslavil ji a zdokonalil, tento ty lyrické básně se skládá ze 4 strof, první tři mívají 7-12 veršů, poslední strofa se rovná polovině předešlé strofy (4-6 ver.)
- v české poezii tento žánr používali J. Vrchlický a V. Nezval
- básníkův dobrodružný život se stal podkladem románových zpracování – J. Loukotková – román Navzdory básník zpívá; Jiří Voskovec a Jan Werich – hra Balada z hadrů
DVOJBALADA O BLÁZNOVSTVÍ V LÁSCE
- odpor k lásce
BALADA ZÁVĚREČNÁ
- kladný vztah k alkoholu
EPITAF
- náhrobní nápis, pohřební řeč (Jiří Wolker, Jan Neruda, Kraft)
VELKÝ TESTAMENT
- zamýšlí se nad svým životem a své hříšné jednání omlouvá chudobou a krutým životem
MALÝ TESTAMENT
- osmiveršové básně ironického a satirického obsahu
FRANCOIS RABELAIS (asi 1494-1553)
- prozaik, mnich a lékař
GARGANTUA A PANTAGRUEL
- pětidílný satirický román
- vyprávění o dvou obrech
- Pantagruel potkal Limuzince, který mrzačil francouzský jazyk
- prosazuje svobodomyslné názory, zdravý rozum a optimismus
MICHEL DE MONTAIGNE (1533-1592)
- považován za jednoho ze zakladatelů eseje – literární žánr, na pomezí literatury odborné, vědecké a beletristické
ESEJE
- úvahy o vážných věcech života




LITERATURA ŠPAŇELSKÁ

MIGUEL DE CERVANTES Y SAAVEDRA (1547-1616)
- neměl příležitost k soustavnému vzdělání
- psal novely a romány
DŮMYSLNÝ RYTÍŘ DON QUIJOTE DE LA MANCHA
- parodie rytířských románů
- chudý šlechtic don Quijote se rozhodne obnovit slávu rytířství a na koni jménem Rocinante se vydá, vyzbrojen kopím a štítem, do světa za dobrodružstvím; don Quijote si zvolí za dámu svého srdce Dulcineu z Tobosu; brzy se vrátí domů, ale na další cestu se vypraví doprovázen zbrojnošem Sancho Panzou, vesničanem, protikladem Quijotovým; následují různé příhody; konečně se vrací don Quijote domů, když se předtím setkal s Dulcineou; vystřízliví ze svých fantazií a umírá, neboť vystřízlivění znamená pro něj smrt
- ukázka – don Quijote pošle se vzkazem svého sluhu Sancha k paní Dulcinee do Tobosu; jakmile Sancha vyjel z lesa, sesedl z osla a začal sám se sebou rozmlouvat; rozhodl se, že do Tobosu nepojede a podstrčí jako paní Dulcineu první venkovanku, kterou potká, jelikož ji on ani don Quijote nikdy neviděli; zpozoroval tři venkovanky a ihned přispěchal k donu Quijotovi se zprávou, že paní Dulcinea ho jede navštívit; don Quijote mu uvěří a myslí si, že zlí čaroděj začaroval jeho krásnou Dulcineu v selku; don Quijote s ní rozmlouvá, ale selka odjede a nevěnuje mu pozornost
- Cervantesův román inspiroval např. V. Dyka, V. Vančuru v novele Občan don Quijote, G. Greena
- využil quijotovské látky v jedné své básni i František Halas DON QUIJOT BOJUJÍCÍ
- přeložil Václav Černý
LOPE DE VEGA (1562-1635)
- napsal 2000 her
- madridský rodák, voják i vyhnanec
- vytvořil typické španělské národní drama své doby, tzv. drama pláště a dýky – hl. post. šlechtic, hrdina, čest
FUENTE OVEJUNA (v českých překladech Ovčí pramen nebo Vzbouření na vsi)
- založená na skutečné události (vzbouření lidu proti vysokému církevnímu hodnostáři a
kapitulace královského soudu před jednotlivým lidovým kolektivem)


LITERATURA ANGLICKÁ

GEOFFREY CHAUCER (1340-1400)
- anglický básník
- pocházel z měšťanské kupecké rodiny, zúčastnil se války proti Francii, vstoupil do královských služeb a účastnil se diplomatických poselství
POVÍDKY CANTERBURSKÉ
- patrný vliv Boccacciova Dekameronu
- drobní měšťané, kteří konají pobožnou pouť, si zpříjemňuje cestu tím, že si vypráví různé příběhy
- jeho povídky charakterizuje jemná ironie a oproštění od pout středověkých náboženských představ




WILLIAM SHAKESPEARE (1564-1616)
- největším dramatikem nejen anglické, ale i světové literatury
- narodil se ve Stratfordu nad Avonou, velmi mladý se oženil a odešel do Londýna, kde hrál v divadelních společnostech
- autor asi 37 her
- náměty svých her čerpal ze životopisů slavných osobností, z italských a francouzských renesančních povídek i ze starých kronik
- komedie – KOMEDIE PLNÁ OMYLŮ, ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY, SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ,
MNOHO POVYKU PRO NIC, KUPEC BENÁTSKÝ
- historické hry – JINDŘICH VI., RICHARD III., JINDŘICH IV.
- dramata s látkami starověkými – JULIUS CAESAR, TROILUS A CRESSIDA
- tragédie – MACBETH, KRÁL LEAR, TIMON ATHÉNSKÝ, ANTONIUS A KLEOPATRA
- drama – OTHELLO (tragédie žárlivosti)
ROMEO A JULIE
- první tragédie, o milencích ze dvou znepřátelených rodů v italské Veroně, nad nimiž
vládne rodová nenávist, kterou odstraní teprve smrt obou mladých lidí
HAMLET, KRALEVIC DÁNSKÝ
- tragédie
- příběh hrdiny rozpolceného mezi touhou po naplnění vznešených ideálů a pocitem povinnosti trestat zlo
- Hamlet představuje typ člověka, jehož touhu po činu oslabují pochybnosti a nedůvěra
- překlad: J. V. Sládek, E. A. Saudek, M. Lukáš, A. Skoumal, Martin Hilský
SONETY
- verše – ABAB CDCD EFEF AA
- téma sonetů – život, smrt, láska, příroda,…
- k někomu se autor obrací, ale neví se zdali je to žena nebo muž


HUMANISMUS V ČECHÁCH

- druhá pol. 15. stol. a 16. stol – v českých zemích soupeření mezi šlechtou a městy
- humanistické vědy – jazyky, psychologie, dějepis
- náznaky humanismu již za Karla IV., plný rozvoj v 15.-16. stol.
- vzory humanistů byli antičtí spisovatelé (Cicero, Horatius, Martialis a Vergilius)
- psali se spisy právnické a řečnické
FILIP MELANCHTON (1497-1560)
- usiloval o zlepšení výuky ve školách
JAN Z RABŠTEJNA
- diplomat ve službách Jiřího Poděbradského
DIALOG
- rozmluva čtyř šlechticů o soudobých politických poměrech
- povzbuzuje k lásce k vlasti a odmítá válku
BOHUSLAV HASIŠTEJNSKÝ Z LOBKOVIC (asi 1461-1510)
- psal prózu, ódy, elegie a epigramy
- cestoval – Itálie, Afrika, Malá Asie, Evropa
JAN HASIŠTEJNSKÝ Z LOBKOVIC (1450-1517)
- výprava z Kadaně do Jeruzaléma 1493
- popsal celou svou cestu


HYNEK Z PODĚBRAD (asi 1452-1492)
- syn krále Jiříka
- autor překladu několika Boccacciových novel
autor básní VERŠOVANÉ O MILOVNÍKU a MÁJOVÝ SEN (po vzoru Dekamerona)
- vyjadřují milostnou tematiku s psychologickým prožitkem a smyslovým okouzlením
VIKTORIN KORNEL ZE VŠEHRD (1460-1520)
- právnický spisovatel, hlavní představitel humanismu
O PRÁVIECH, O SÚDIECH I O DSKÁCH ZEMĚ ČESKÉ KNIHY DEVATERY
- staví české zvykové právo nad římské
JAN BLAHOSLAV (1523-1571)
- historik, organizátor, učitel a biskup jednoty bratrské
- na německých univerzitách si osvojil humanistickou vzdělanost
- překlad Nového zákona – uplatnil zásadu přesného textu, výborný znalec jazyka
- podílel se na vzniku bratrského kancionálu v Polsku – Kancionál šamotulský – obsahuje duchovní písně
- Bible Kralická – kolektivní dílo českých bratří, vydaná po Blahoslavově smrti, obsahovala i jeho překlad Nového zákona
GRAMATIKA ČESKÁ
- spis usilující o vytříbený a správný jazyk
FILIPIKA PROTI MISOMUSŮM
- směřovala proti biskupu Janu Augustovi
- dokazuje, že vzdělání pomáhá člověku v životě
VÁCLAV HÁJEK Z LIBOČAN (zemř. 1553)
KRONIKA ČESKÁ
- zahrnuje české dějiny od praotce Čecha až do korunování Ferdinanda I. (1526)
- oblíbená četba a až do konce 18. stol. byla hlavním zdrojem poučení o české minulosti
VÁCLAV VRATISLAV Z MITROVIC (1576-1635)
PŘÍHODY VÁCLAVA VRATISLAVA Z MITROVIC
- vylíčil zde své trpké zkušenosti
- spis zůstal v rukopise, až r. 1777 jej vydal obrozenecký spis. František Martin Pelcl
DANIEL ADAM Z VELESLAVÍNA (1546-1599)
- univerzitní profesor, tiskař a nakladatel
- hodnota jeho knih je jazyková a naukově popularizační
KALENDÁŘ HISTORICKÝ
- zachycené světové dějiny podle výročí
FRANTOVA PRÁVA
- obsahují povídky, které vyjadřují optimistický vztah k pozemským radostem
JAN CAMPANUS VODŇANSKÝ (1572-1622)
- básník, profesor a rektor
BRETISLAUS
- latinské drama, zpracoval látku z národní minulosti
ŠIMON LOMNICKÝ Z BUDČE (1552-1622)
- básník
TOBOLKA ZLATÁ
- útočí na lakomství a shromažďování bohatství
MIKULÁŠ DAČICKÝ Z HESLOVA (1555-1626)
- zůstal věrný svému politickému i náboženskému přesvědčení
PROSTOPRAVDA
- rukopisná sbírka, mravní nedostatky svých součastníků

- po bitvě na Bílé hoře odešla podstatná část vzdělanců do emigrace, což se projevilo v literárním životě

 

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=5077