UMĚLECKÝ PROGRAM MÁJOVCŮ, RUCHOVCŮ A LUMÍROVCŮ

UMĚLECKÝ PROGRAM MÁJOVCŮ, RUCHOVCŮ A LUMÍROVCŮ

Společenská situace v 60. a 70. letech 19. stol.
a) Po porážce revoluce v roce 1848 nastává období Bachova absolutismu. Rakousko se
dostalo na pokraj zkázy (neúspěšná zahraniční politika, prohraná válka s Itálií). Byla
zavedena policejní opatření, persekuce, významné osobnosti byly umlčeny (žaláře,
vyhnanství – Havlíček, Sabina, Frič), Palacký a Šafařík se specializují na vědeckou práci
V 50. letech zemřeli Kollár, Čelakovský, Havlíček a Tyl. Bachova vláda odstupuje.
b) Byla zavedena parlamentní vláda. Roku 1860 František Josef vydal Říjnový diplom, v němž
slíbil, že bude dodržována ústava, budou uznána politická práva českého národa.
Vzniká strana staročechů (Palacký, Rieger) a mladočechů (Sladkovský, Grégr; Národní listy
- noviny mladočechů). Dochází k rozkvětu české literatury a kultury. Staročeši usilovali o
dohodu s Vídní - zrada idejí, roste význam mladočechů. 1867 - zavedení dualismu -
Rakousko-uherské vyrovnání - rozdělení na Uhersko (zalitavsko) a Rakousko (předlitavsko) –
neúspěch politických nadějí české buržoazie.
c) V 60. letech vznikají různé spolky: Sokol - Miroslav Tyrš, pěvecký spolek Hlahol, Umělecká
beseda - sdružovala umělce.
1862 bylo otevřeno Prozatímní divadlo. 1868 položen základní kámen k Národnímu divadlu
(sbírky Národ sobě), dostavěno 1881 – požár. Znovu otevřeno v r. 1883 (Smetanovou
Libuší)

MÁJOVCI
Generace mladých autorů, kteří přišli s novým, modernějším chápáním literatury označení je Název podle almanachu Máj (1858) - JAN NERUDA, VÍTĚZSLAV HÁLEK, KAROLÍNA SVĚTLÁ,
J. BARÁK (redaktor almanachu), ADOLF HEYDUK, RUDOLF MAYER, VÁCLAV ŠOLC
vrstevníci májovců: GUSTAV PFLEGER-MORAVSKÝ, JAKUB ARBES
Ze starší generace přispěli do almanachu SABINA, NĚMCOVÁ a ERBEN.
Program májovců:
1. hlásí se k Máchovi - oceňovali uměleckou kvalitu Máje a jeho originalitu, chápali Máchův pocit rozporů mezi snem (ideálem) a realitou
2. plně se hlásí k realismu, zdůrazňují poznávací funkci realismu - psát pravdivé, poznávat pravdu pomocí literatury; obrat k přítomnosti
3. posun od problémů národních k problémům všelidským - chápali českou literaturu jako součást evropské a chtěli zkvalitnit českou literaturu, vyrovnat se evropské úrovni
4. svou tvorbou bojovali proti útisku sociálnímu i národnostnímu
5. lidovost – tvorba pro li a o něm

JAN NERUDA (1834 – 1891)
- nejvýznamnější básník 2. poloviny 19. století, významný novinář.
- s Máchou je považován za zakladatele moderní české poezie
- narodil se v Praze na Malé Straně a pak v Hradčanech - dům U Dvou slunců.
- studoval na gymnáziu (seznámení s V. Hálkem) a na VŠ filozofii a práva - nedostudoval, chtěl být novinářem, nedostatek peněz, žil chudě, celý život nebyl jako spisovatel ceněn, nikdy se neoženil, dlouho chodil s dívkou Annou, později vztah ke Karolíně Světlé
1861 – vstoupil do redakce časopisu „Čas“ a „Hlas“, až zakotvil v redakci „Národních listů“ „Květů“ a „Lumíru“. Hájil májovce proti jejím odpůrcům – Jakub Malý.
- psal literární a divadelní kritiky (jeden z nejlepších kritiků, sám však není dobrý dramatik), epigramy - zápisy, črty z cest do zahr. Napsal více jak 2000 fejetonů tzv. podčárníky (dříve v novinách pod čarou) – píše osobitě, vtipně, neotřele, zajímavě a na aktuální témata.
Rvačky na Vinohradech - fejeton
- násilí, rvačky, výtržnictví a pouliční kriminalita v nočních hodinách. Zamýšlí se nad českou národní povahou – tzv. hrdinstvím pouličních rváčů X skutečné hrdinství např. hasičů, vojáků … Autor používá dějový popis a úvahový popis, píše spisovným a hovorovým jazykem.



1. poezie
Hřbitovní kvítí (1858) – 1. sbírka
- pesimis. laděná sbírka, zabývá se smutnými stránkami života, skeptický postoj autora ke světu, motivy smrti a hřbitova. Důvodem pesimismu je doba vzniku - Bachův absolutismus - sám ji nazval „Z časů za živa pohřbených“, smrt blízkého přítele Antonína Tolnera, život v nejistotě a nedostatek peněz.
Sbírka nebyla přijata a pochopena. Byl mu vyčítán velký pesimismus. Neruda byl velmi zklamán - další sbírku vydává až po deseti letech.
Nacházíme zde polemiku s jeho odpůrci, kteří prosazovali tzv. „čistou literaturu“ - „panenskou literaturu“ - viz. Jakub Malý.
„Bravo, páni literáti,dejte pozor na ženské,byť i písemnictví pošlo - jen když bude panenské!“
Knihy veršů (1868)- sbírka
- vydává ji po deseti letech odmlčení, projevuje se jako smířlivější, vyrovnanější a zkušenější autor, objevuje se realističtější přístup k realitě.
a) básně epické – vyprávějí kratičké příhody, sociální balady (chudoba, smutek, sociální problémy)
Dědova mísa – krátký dialog - otec vyřezává dřevěnou mísu pro svého otce, syn se ho ptá, proč to dělá, otec mu řekl, že děda rozbíjí nádobí, a tak dostane dřevěnou mísu, syn mu řekl (netušíc co říká), že až on bude starý, tak to pro otce taky udělá – je zde vyjádřena tragika stáří, neúcta ke starým lidem
b) básně věnované nejbližším
Otci - měli se rádi, ctili se, ale nedávali to najevo - hrdost, ostýchavý vztah
Matičce - jejich vztah byl vřelejší, láskyplný a otevřený
Anně – spílá svému osudu, že si ji z nedostatku peněz nemůže vzít
c) básně jako zpověď autora
Vším jsem byl rád - zamýšlí se nad svým dosavadním životem, jeho život dosud byl těžký, ale jemu to ani nevadí, uvažuje o budoucnosti, i tady očekává problémy, ale chce s nimi bojovat. Vyznává se ze svého rozhodnutí sloužit národu svou spisovatelskou prací.
Písně kosmické (1878) - sbírka
- pozitivně přijata – vyhovuje dobové atmosféře - je optimistická, radostná, prvky humoru, dochází zde ke smíření autora se světem
- téma vesmíru. Básně jsou založeny na personifikaci vesmíru. Oslava lidského poznání, zabývá se problematikou vlastenectví, věří v budoucnost českého národa, zamýšlí se nad rolí jednotlivých národů ve světovém dění - národy přirovnává k hvězdám - není rozhodující velikost, ale kvalita.
b. Ty věčné hlasy proroků – věří ve schopnosti člověka udělat něco pro svět, dokud je na živu, protože nic netrvá věčně, věří v ducha člověka
b. A mluví člověk – lidstvo objeví záhady vesmíru a tak se odpoutá od Země, protože je pro lidstvo malá: „ Jak lvové bijem o mříže …..“
b. Vzhůru již hlavu, národe! – Neruda doufá, že český národ bude malý, ale vše se kolem něho bude točit. Přirovnává ho k malým hvězdičkám. Chce, aby lidé drželi při sobě a každý má začít u sebe samotného, protože až pak to půjde
Balady a romance - sbírka
Neruda pojmy balada a romance zaměňuje
a) tématika mezilidských vztahů - zamýšlí se nad morálkou člověka
Romance helgolandská (Helgoland = ostrov v Severním moři)
John je strážce majáku a jeho dcera se má vdávat, a proto pro ni potřebuje věno. John nalákal loď na útes klamným světlem, připlul k lodi, z lodi se ozval hlas, nabízel mu polovinu nákladu a zlata na lodi. John chtěl však všechno, proto odplul a vrátil se až ráno. Všichni tam už byli mrtví, mezi nimi byl i jeho nastávající zeť. - John chtěl pomoci z lásky dceři, ale více ji ublížil = ponurý děj, rychlý spát, tragický konec
b) o problémech českého národa a jeho povaze
Balada o Karlu IV. - Karel IV. popíjí s Buškem z Velhartic, charakterizuje svůj národ a srovnává ho s vínem – „zprvu trpké, potom zachutná …“


c) náměty z bible nebo z legend
Balada májová – o první májové noci se mladá dívka modlí k svaté panně Petronile a prosí ji o manžela, prý není vybíravá, ale nechce zrzavého, Petronila jí řekla, že na ni zbyl už jen syn hajného, který je rudovlasý, ona si ho nakonec bere - Neruda se vysmívá dívkám, které se chtějí vdát za každou cenu
Prosté motivy (1883) - sbírka
Sbírka osobní a intimní lyriky - autorova zpověď. Do sbírky se promítá jeho stárnutí a osamělost. Zamýšlí se nad sebou s určitým nadhledem.
Sbírka má čtyři části - podle čtyř ročních období (jarní, letní, podzimní, zimní). Vyjadřuje paralelu (podobnost) mezi vývojem lidského života a přírodním koloběhem.
Ukázka z části podzimní: stáří se projevuje šedivěním vlasů, stárnutí je důsledek jeho boje s životem, jeho těžkého života
Zpěvy páteční (1896)
- vycházejí až po Nerudově smrti, díky I. Hermannu a Jaroslavu Vrchlickému
- sbírka vlastenecké poezie - vztah Nerudy k českému národu.
- biblické motivy (postava Krista, Zpěvy páteční = Velký pátek);
- víra v lepší budoucnost českého národa, která bude vykoupena utrpením - podobnost s Ježíšem Kristem

2. próza
Povídky malostranské – soubor povídek (1878)
Autor čerpá ze svých vzpomínek na dětství a dospívání v Praze na Malé Straně
· Hastrman – Pan Rybář stále sní o moři, proto mu lidé říkají hastrman. On si myslí, že má doma velmi cenné drahé kameny, ale když zjistí, že nemají téměř žádnou hodnotu, chce je vyhodit. Jeho zeť ho prosí, aby to nedělal, protože bohatství kamenů spočívá v jeho práci s nimi, a že je má nechat dětem, které si s nimi budou hrát.
· Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku – Pan Vorel se přestěhuje na Malou Stranu a otevře si tu krupařství a kvůli novým sousedům si koupí i novou dýmku. K panu Vorlovi ale jako k nezvanému přistěhovalci nikdo nechodí (kromě Židů), zvláště pak, když je celý jeho obchod cítit kouřem. Pan Vorel se z toho nakonec oběsí.
· Přivedla žebráka na mizinu – Žebrák Vojtíšek byl na Malé Straně velmi dobře znám, každý mu dal peníze nebo najíst. Na Malé Straně bylo ještě více žebráků, mezi nimi i bába Miliónová, ošklivá stará žebračka, která se každému odvděčovala milióny. Ta jednou nabídla Vojtíškovi, že se k němu přistěhuje. Vojtíšek však odmítl. Bába Miliónová o něm začne šířit pomluvy, že má dva domy a je velice bohatý. Lidé přestanou Vojtíškovi dávat peníze a jídlo. Jednoho dne zimě ho nalezl policista zmrzlého.
Arabesky - jsou věnovány pražskému prostředí
- soubor povídek s nerozvinutým a nekomplikovaným dějem a jednoduchou stavbou
povídky: Trhani – dělníci pracující na stavbě železnice, sami rozbíjeli skály. Je tu popis celých rodina a postav s ironickým pohledem – muž a žena, kterým umrzli nohy
Byl darebákem – lehce ironický pohled
Neruda napsal několik divadelních her – především komedie, nedosahuje většího úspěchu, proto drama opouští


VÍTĚZSLAV HÁLEK (1835 – 1874)
Narodil se na Mělnicku, později odchází do Prahy, kde už zůstává, studoval na gymnáziu a filosofické fakultě jako Neruda. Stává se novinářem, působil ve stejných novinách jako Neruda - Národní listy, Květy, Lumír; pracoval v Umělecké besedě, vedl sekci spisovatelskou. spokojený život - vzal si dívku z bohaté rodiny, měli šťastné manželství, byl dobře fin. zajištěný.

1. poezie - byla velmi oblíbená a dobře přijímaná
Večerní písně - sbírka
Milostná lyrika, radost, oslava ženy a lásky, láska líčena jako harmonický a šťastný vztah, zhudebněna B. Smetanou. Zvláštní okruh básní představují básně s tématikou umělců – básníků: společnost potřebuje básníky, básník má sloužit národu, ať už je jeho osud jakýkoliv
V přírodě - sbírka
Sbírka přírodní lyriky, optimisticky laděná
Pohádky z naší vesnice – epická sbírka
Příběhy inspirované venkovským životem, není tak optimistická, objevují se majetkové rozdíly, peněžní vztahy z města – zdroj utrpení a neštěstí

2. próza
a) povídky venkovské – čerpá ze svých vlastních zkušeností, vrací se do svého rodného kraje, objevuje se sociální problematika
Muzikantská Liduška - Liduška z bohaté rodiny se zamilovala do chudého Toníka, ale měla si vzít sedláka, utekla od oltáře a z domova, hledala ho - hlavně při muzikách è muzikantská Liduška
Mariška - odehrává se ve vesnickém prostředí na Hané, hlavním tématem je žárlivost -
člověk by měl své city dávat najevo - aby se netrápil, aby ho okolí pochopilo.
Na statku a v chaloupce - na pravém břehu Vltavy žil skromně v osamělé chatrči Jíra se svým otcem. Jednou zastřelili Jírova otce při pytlačení. Jíra odešel pracovat na statek k sedlákovi Lískovi. Všichni si ho oblíbili, i sedlákova dcera Lenka. Po smrti Lenčiny matky se Líska znovu oženil. Lenčina macecha nenáviděla Lenku a Jíru. Jíra se ožení s Lenkou a odchází do malé chaloupky.
Na vejminku - řeší se zde problematika vejminkářství
- Stázy (sirotek) se ujal hrobník Bartoš. Jednoho dne zemře starý děda Lojka a po něm zůstal jeho syn a jeho synové Josef a Franěk. Fr. a Stáza se seznámí a chtějí spolu zůstat na hrobě. Při pohřbu oznámí Josef svatbu s Baruškou. Odstěhují se do domu Lojky – všechny vyženou - i jeho. Franěk to nevydrží a uteče. Později zjistí, že Stázu miluje. Po návratu zjistí, že se otec pomátl a zabydlel se v rokli. Josef ho prosí, aby se vrátil, ale on nechce. Josef se odstěhuje a Fr. se Stázou se vezmou a o otce se postarají.
- o tom, jak majetek ničí dobré lidi, vztahy mezi generacemi kazí majetek

b) povídky z městského prostředí
Domácí učitel
Hálek vzpomíná na mladá léta, kdy doučoval žáky, zamiloval se do své žačky.
Poldík rumař – (rumař = člověk, který rozvážel písek a kamení – povozník), Poldík - prostý dobrý člověk, který se zamiloval do Málky, ona se však zamilovala do pískaře Frantíka, Málka si ho vzala, po letech Frantík umřel a Málka zůstala s dítětem sama. Poldík ji nabídl pomoc a ona se i se svým synem k němu vrací.

3. drama
– jako dramatik nebyl moc úspěšný, ale jeho historické hry se hrají i teď
drama: Záviš z Falkenštejna, Král Rudolf, Carevič Alexej,




Srovnání Jana Nerudy a Vítězslava Hálka


VÍTĚZSLAV HÁLEK JAN NERUDA


.
.


Hodnocení autorů se změnilo v 90. Letech 19. století při nástupu moderny (Josef Svatopluk Machar) - vyzdvihnutí Nerudy nad Hálka.

KAROLÍNA SVĚTLÁ (1830 – 1899)
Vlastním jménem Johanna Rottová. Pocházela z německé měšťanské rodiny, vlastenecky se začala uvědomovat pod vlivem svého manžela profesora Mužáka, psala českou literaturu, byla velkou obdivovatelkou Boženy Němcové. Měla vztah s Janem Nerudou

a) pražské prózy
Prózy historické, vystupují ženské postavy - chtějí si život uspořádat podle svého, musí překonávat řadu překážek, kritika pokrytectví, hrdinky ze středních a vyšších vrstev.
Láska k básníkovi, Poslední paní Hlohovská

b) prózy z Podještědí
Je to rodný kraj jejího muže, Karolína si ho oblíbila. Znaky této prózy:
· ženské hrdinky - autobiografické - jsou schopny se obětovat v zájmu vyšších mravních ideálů (zásada nerozlučného manželství - žena, i kdyby byla nešťastná, svazek nerozbije)
· venkovští lidé zde jsou líčeni jako mravně dokonalejší, nezkažení
· sebezdokonalováním je možno napravit společnost a mezilidské vztahy
· idealizace postav
· objevují se venkovské slavnosti – např. v Kantůrčici
Oceňujeme zde psychologické prokreslení postav a přirozené jednání.
Vesnický román
- Antoš Jírovec - mladý muž, pracoval jako čeledín na statku, vzal si starší rychtářku, manželství je od začátku velmi nerovné a nešťastné, rychtářka mu dává najevo jeho podřízenost, nestarala se o děti, Antoš se zamiloval do Sylvy, chtěl opustit rychtářku a vzít si Sylvu, avšak matka byla proti rozvodu – je to proti společenským konvencím (matka je typickou postavou Karoliny Světlé)
Kříž u potoka (1868)
- Po smrti mlynáře zůstala mlynářka sama ve mlýně a tak si vzala sirotka Evičku. Když Evička vyrostla chodil za ní mladý mlynář Stárek a vyprávěl jí pověst o rodině Potockých, které proklela Józa, která z jedním z Potockých měla nešťastné manželství. Ona se utopila a její manžel ji pochoval a na tom místě postavil kříž. Prokletí spočívalo v tom, že kdo se do tohoto rodu přivdá do jednoho roku odejde. Po několika letech si Evička vezme Štěpána Potockého. Po roce se jim narodila dcera a Eva zjistila, že ji Štěpán podvádí. Pohádali se a přitom ji Š. rozrazil hlavu. Eva ho pak u jeho dívky hledala – zapřela ho, ale on to slyšel a za Evou běžel. Ona mu odpustila. Štěpán se měl stát starostou, ale statkáři byli proti. Ambrož – Evina opora v době manželské krize – ho chce zachránit, ale je zabit. Nakonec E s Š prodali mlýn a odstěhovali se.
- nešlo zde o pravdivost, ale morální vzor (Evička)
Kantůrčice
- láska Enefi k Otíkovi, který studoval v Praze – zkažen velkoměstem. Enefa ho ale napraví. Obětuje se pro něho, aby ho zachránila
Frantina
- miluje svého ženicha, který je vůdce lesních lupičů a ona jako rychtářka to nestrpí a zabije ho = morální povinnost zvítězí nad láskou
Nemodlenec
- náboženské lidové proudy za Josefa II. – his. román
- hrdinka opouští rodinu, která ji zklamala. Chce se pomstít, tak odchází
Kresby z Ještědí
- sbírka z Ještědí, krátké jednoduché povídky – ne tak tragické
Hubička – podklad pro operu B. Smetany, libreto napsala E. Krásnohorská
- komická povídka o Lukášovi, kterému zemře při porodu žena a zanechala mu syna. Dávná láska Vendulka se o něj stará. Lukáš po ní chce hubičku, ale ona mu ji nechce dát. Trucuje, ale nakonec se vezmou.

c) próza z městského prostředí
Černý Petříček
- o tom, že se má člověk řídit svým rozumem, život člověka se nedá určit.
JAKUB ARBES
- studoval techniku, ale nedokončil
- po r. 1860 – redaktor „Národních listů“
- účastnil se veřejného života, byl za to vězněn a vyslýchán
- po opuštění NL se živil literaturou, ale časem jeho psaní ztrácelo na kvalitě
autor tzv. romanet = prozaický útvar menšího rozsahu, projev techniky. Je tu záhada technická a vědecká, kterou autor postupně řeší a odkrývá ji. Záhada vypadá jako nadpřirozený jev, ale v závěru se rozumně vysvětlí. Dějová zápletka je velmi složitá. Celý útvar má tajemnou až strašidelnou atmosférou, kde autor je vypravěč.
romantické prvky - výstřední hrdinové, neobvyklé situace, objevuje se tajuplné romantické prostředí, předchůdce sci-fi
Svatý Xaverius - romaneto
- hlavní hrdina mladý muž Xaverius – chce být malířem, ale stává se spisovatelem, velmi ho upoutal obraz svatého Xaveria od Balka. Je přesvědčen, že obraz skrývá tajemství pokladu, vypracuje plán, podle kterého chce nalézt s přítelem poklad. Nalezli však krabici s minerály, konec je otevřený - tajemství obrazu není definitivně vysvětleno. Xaverius se ocitá ve vězení a umírá tam a tak se naplňuje pararela mezi obrazem sv. Xaveria a opravdového mladíka Xaveria.
Spojitost s obrazem = jméno, typ muže, stejná smrt.
Dílo pohlcuje čtenáře – vtahuje ho do děje, aby spolupracoval s autorem
Newtonův mozek
- hlavní postavou je přítel vypravěče, který ho pozval na přednášku, kde si odkryl mozek a říkal, že je to Newtonův mozek, protože si ho vyměnil za svůj. Odcizil ho ale v muzeu. Pomocí vědeckého vynálezu lze cestovat v čase tohoto mozku. Vidí pravěký zápas o potravu. Ukazuje, že dějiny lidstva jsou dějinami násilí, bojem o přežití – přežívá silnější. Je to ale pouze jeho sen. Z přílišného studia se vypravěč dostal do třídenního blouznění
Další romaneta: Ukřižovaná, Ďábel na skřipci
Sociální romány:
Kandidáti existence - idealisté chtějí uskutečnit myšlenky utopického socialismu v praxi, jeden z nich dovoluje příteli vyzkoušet plány ve svém závodu, ale nakonec v něm vítězí duch zištného kapitalisty
Štrajchpudlíci - zachycuje pražské dělnictvo před rokem 1848

ADOLF HEYDUK
- propagátor česko-slovanské vzájemnosti
- básník blížící se k Hálkovi
sbírka: Cimbál a housle - vyjádřil zde svůj citový vztah ke Slovensku
- pevný rytmus básně (trochej), rým sdružený AABB
APOKOPA (elize) = vynechání hlásky na konci slova

AUTOŘI Z OKRUHU MÁJOVCŮ ZABÍVAJÍCÍ SE DĚLNICKOU TÉMATIKOU
situace: rozmach prům. výroby = vzpoury = rozbíjení strojů= tábory lidu, hnutí = rozvoj řečnictví
VÁCLAV ŠOLC (1838 – 1871)
- básník a životní ztroskotanec, který si rád užíval
sbírka: Prvosenky - obsahuje milostnou a vlasteneckou lyriku, vzdává zde úctu lidské práci
- symbol ruky = lidská práce (b. Píseň o ruce mozolné)
RUDOLF MAYER
báseň: V poledne – sociální balada o chudém dělníkovi, který vzpomíná na svůj život. Když byla jeho žena nemocná, prosil svého zaměstnavatele o pomoc, ale on ho odmítl. Chtěl přetopit celou budovu, aby vyletěla do povětří, ale neudělá to, protože si uvědomuje, že těch tyranů je více a nic by se nezměnilo.

GUSTAV PFLEGER MORAVSKÝ
- prozaik
román: Z malého světa – život dělníků ve Smíchovské textilky. Hlavní představitel dělníků je Procházka – soc. konflikt je otupen, protože Proch. zjišťuje, že je nemanželské dítě hraběte.
Společenská situace v 70. a 80. letech 19. stol.
Prudký hospodářský vzestup, 1867 - Rakousko-uherské vyrovnání, více pesimismu, odpadá nadšení 60. let, zklamání z Rakousko-uherského vyrovnání a neúspěšného pokusu o Česko-rakouské vyrovnání. V roce 1878 vznikla Českoslovanská sociální demokracie – bojuje o rovné volební právo.
Situace v literatuře:
Objevují se protikladné tendence - snaha o vyrovnání se Evropě, hledání vzorů v zahraničí X vlastenectví a národní zájmy; snaha o zachování národní jednoty X věnována pozornost k sociální tématice; snaha o realismus X idealizace - ideální vzor pro čtenáře. Hlavním žánrem se stává poezie. Spory mezi mladočechy (aktivita) a staročechy (pasivní opozice)

RUCHOVCI
Volné sdružení autorů z bohatého prostředí, nazývaní podle almanachu Ruch (1868 – na počest položení základního kamene k Národnímu divadlu). Tzv. škola národní.
SVATOPLUK ČECH, ELIŠKA KRÁSNOHORSKÁ, LADISLAV QUIS, JOSEF VÁCLAV SLÁDEK (pouze dočasně)

Program ruchovců:
1. vracejí se k národním zájmům, důraz na vlastenectví
2. jsou tradičnější - nehledají originalitu (v umělecké stránce)
3. myšlenka slovanské vzájemnosti
4. zájem o historii a český venkov
5. dominantní postavení má poezie (lyrika vlastenecká, úvahová, národní)

SVATOPLUK ČECH (1848 – 1908)
Pocházel z venkova z vlastenecké rodiny, žil ve středních Čechách, vystudovaný právník - zanechal toho, stal se novinářem a věnoval se psaní, uzavřenější plachý člověk, 20 let vedl „Květy“, hodně cestoval.

1. Poezie
a) náměty se současné Evropy
Evropa (1872), Slávie (1882) – alegorické eposy
Slávie je loď, na které se plaví zástupci slovanských národů, sjednotí se a pod vedením Rusa zdárně doplují k cíli.
Evropa – nejednotní povstalci, nedohodnou se a loď ztroskotá a lidé hynou. Tato loď je podobenství v celé Evropě.
b) historická tématika
Husita na Baltu – báseň o popisu jízd husitů do Polska k Baltu, span. jízdy šířily hus. myšlenky v zahraničí. Srovnání slavné minulosti s neutěšenou přítomností. Husiti přirovnává k bouři.
Adamité - skladba
Vrací se k husitství. Adamité = náboženská sekta v husitství, kterou táborité zlikvidovali, protože je Žižka odmítal a pronásledoval. Žili v přírodě, chodili nazí, volný sex, absolutní svoboda.
c) tématika venkova
Ve stínu lípy - idylický epos
- v české vesnici na se na návsi pod lipou scházejí vesničané a vyprávějí si příběhy – rámcová kompozice
Lešetínský kovář – dramatická a revoluční skladba
- majetkové rozdíly, pronikání peněz z města na venkov, národnostní problémy už i na vesnici
d) vlastenecká poezie - sbírky
Jitřní písně (1887) – bás. sbírka, probouzí čes. národ z nečinnosti a nabádá k jednotě a svornosti
Nové písně (1888) – hluboká úcta k pracujícím, které pokládá za hrdiny budoucnosti, sympatie k utlačovaným – staví se proti útlaku a věří, že láska a pochopení vyřeší soc. problémy
Písně otroka (1894)– ironický pohled na malost, poddanost a otrockou poslušnost, nabádá je, aby se před pány neponižovali . Chce pro něj pocit sebedůstojnosti,
Patetická poezie – sloužila k vyburcování lidí, určená k přednesu, politická tématika, zaměřena proti Vídni.
e) satiry v poezii
Hanuman – bás. skladba o synu královského opičího rodu z pralesa, který se dostane do Evropy a pozná tam lidskou společnost. Po návratu do pralesa zavádí lidské způsoby – klanění, vláda, parlament, úředníci. Opice vše napodobují
- výsměch lidské společnosti (politici, lékaři, úředníci, právníci ….)

2. Próza
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do 15. století
Pravý výlet pana Broučka do měsíce
- kritika přízemnosti a bezzásadovosti maloměšťáků
Jestřáb kontra Hrdlička
- Hrdlička si půjčí peníze od Jestřába, ale má malou penzi a nemůže splatit úroky. Hrdlička má 4 děti a žil dříve v přepychu. Jestřáb je lichvář a chce Hrdličku zničit.


ELIŠKA KRÁSNOHORSKÁ (vl. jm. Pechová =1847 – 1926)
Pocházela z pražské měšťanské velmi početné rodiny, nezaložila rodinu kvůli nemoci, psala libreta k Smetanovým operám Hubička, Tajemství, Čertova stěna, psala poezii, prózu pro děti a dívčí románky (hrdinka Svéhlavička, Célinka) - tvrdohlavé samostatné hrdinky, byla redaktorkou Ženských listů, předsedkyní Ženského výrobního spolku, měla zásluhu na založení 1. dívčího gymnázia ve střední Evropě - Minerva
Významná literární kritička - útočila proti lumírovcům a zastávala ruchovce v časopise Osvěta.


LADISLAV QUIS – Hloupý Honza – cyklus pohádkových balad




POROVNÁNÍ UMĚLECKÉHO PROGRAMU MÁJOVCŮ A RUCHOVCŮ

MÁJOVCI RUCHOVCI
1. chudé prostředí 1. bohaté prostředí
2. cíl literatury: zobrazit všechny 2. cílem je zobrazit národ jako celek
vrstvy společnosti (nedělili na vrstvy)
3. literat. má všelijaké cíle 3. jeden cíl: boj za národní zápas
- poevropštění – navázat - obraceli se ke slovanství , vzor ruská lit.
kontakty se zahraničím - zájem o romantismus, hledali his. téma
- obraceli se k přítomnosti - jádro národa je sedlák

V této době byl také velký rozmach malířství a hudby:
a) malířství – Mikoláš Aleš – v ND cyklus Vlast, ilustrátor děl Jiráska, Erbena…
Václav Brožík – obraz: „Mistr Jan Hus před koncilem kostnickým“
Jaroslav Čermák – „Černohorská kráska“
Karel Purkyně – „Politizující kovář“
Julius Mařák a Antonín Chitussi – zobrazovali českou krajinu
b) sochařství – Josef Václav Myslbek – pomník na Václaváku – „sv. Václav“
c) hudba – Bedřich Smetana – „Prodaná nevěsta“, „Libuše“, „Braniboři v Čechách“…..
Antonín Dvořák – „Rusalka“, „Čert a Káča“…
Zdeněk Fibich – Hippodamie – melodram = hudba, bez zpěvu, tanec
LUMÍROVCI= 70. – 80. léta 19. stol.
Nazvali se podle časopisu Lumír (redaktor Josef Václav Sládek). Tzv. škola kosmopolitní.
JAROSLAV VRCHLICKÝ, JULIUS ZEYER, JOSEF VÁCLAV SLÁDEK
Program lumírovců - více navazují na májovce
1. originální, individuální tvorba
2. zdůrazňují citovost
3. chtěli povznést českou literaturu na světovou úroveň, inspirace z ciziny
4. překlady z francouzštiny a ze západních jazyků

JOSEF VÁCLAV SLÁDEK
Pocházel ze středních Čech z venkovského prostředí, studoval přírodní vědy, odešel do USA, vrací se nadšen i zklamán, stal se středoškolským profesorem angličtiny (přeložil celé dílo Shakespeara), působil jako překladatel, spisovatel a publicista, redaktor časopisu „Lumír“.
psal: Intimní poezii, milostnou o lásce k dětem, rodinném štěstí …
vlasteneckou poezii, tématika venkova, návaznost na Svatopluka Čecha a jeho poezii.
Národnostní myšlenky
České písně – b. Byli jsme a budem – vlastenectví, povzbuzuje český národ, nelehká cesta ke svobodě
V zimním slunci – b. Silen buď – otázka věrnosti národu, selství, venkovu, národní myšlenky vytrvalosti čes. národa. Stejné myšlenky jako Neruda v b. Jen dál (více umělecký)
Světlou stopou (1881) – o dělníkovi (Točič), popis jeho práce, porovnání s autorem, jeho práce není tak namáhavá. Točič si čte básně, které tiskne – o lásce, blahu, o ptačím zpěvu. Jeden listi si dá za ňadra, chce si ho přečíst. Obdiv k pracujícímu člověku.
Epická poezie
Selské písně a české znělky (1889)- sbírka
- otázka venkova, selství, vztah k půdě, přírodní lyrika mísící se s vlastenectvím, zpěvná forma, rým sdružený AABB, b. Velké, širé, rodné lány
To bylo v horách
Došlo ke katastrofě - příval vody, eroze, sedlák si uvědomil, že je stíhán nepřízní osudu - dluhy, chalupa na spadnutí, stěžuje si na syna a snachu, pamatuje na své vnoučata, a proto začal navážet hlínu a pole. Prosté jednoduché vyjadřovaní, velmi zkratkovité a stručné.
Poezie pro děti
Zvony a zvonky (b. Lesní studánka), Skřivánčí písně, Zlatý máj - zakladatel moderní české poezie pro děti
Reakce na pobyt v USA - formou básní, fejetonů, článků
Básně: b. Na hrobech indiánských
Obdivoval americkou demokracii, volnost, nelíbilo se mu však násilí vůči indiánům
Z amerických obrázků
- Zamýšlí se nad problematikou amerických indiánů a jejich osudu. Na autora působí krajina na Michiganské jezeře, vzpomněl si, jak to asi vypadalo, když tam byli indiáni, Američany (civilizaci) přirovnává k vichřici. Názor jeho kamaráda: slabší museli ustoupit silnějším, necivilizovaní civilizovaným.

JAROSLAV VRCHLICKÝ (1853 – 1912)
Vlastním jménem Emil Frída. Byl VŠ učitelem, profesor dějin literatury na pražské universitě, přátelil se s Žofií Podlipskou (sestra Karolíny Světlé), oženil se s její dcerou, manželství upadalo do krize, trpěl nervovou chorobou. Útočil proti němu časopis „Osvěta“.
Lyrická poezie
1. období 70. a 80. let
Rodinné štěstí, šťastný = milostná lyrika, láska k ženě, dětem, rodině - harmonická poezie
Sbírky: Poutí k Eldorádu – o zemi, kde se všem daří,
Dojmy a rozmary- b. Mě v hloubi srdce vždycky zpívá – motiv lásky, rtů, vlasů, řas atd…. = obdivuje to, co je na ženě krásné pomocí metafor a přirovnání
Co život dal- b. Vánoce – zasněžená krajina, hvězdičky, rolničky, zima, jesličky, radostné pocity. Je to i osobní lyrika – atmosféra vánočního večera
2. období 90. let - rodinná krize, nemoc, rozpad manželství
Okna v bouři – sbírka - zklamání, bolest, pocit osamění, touha po lásce,
3. období začátku 20. století až do jeho smrti 1912 - uklidnění, hledání životních hodnot
Strom života (sbírka) - téma lidského života a přírody, lidský život zachycen jako součást koloběhu přírody
Epická poezie – životní cyklus Zlomky epopeje
- snaží se zde zachytit myšlenkový vývoj lidstva a zamyslet se nad ním. Využil mystických, legendárních a historických námětů k úvahám o základních etických principech civilizace. Cyklus se skládá z reflexivní poezie (např. Duch a svět, Sfinx, Skvrny na slunci), drobné epiky (např. Perspektivy, Bozi a lidé), velké epické skladby (např. Hilaroin, Píseň o Vinetě). Podobné dílo napsal i V. Hugo – Legenda Věků
Selské balady – sbírka Hrabě Breda
- skutečná historická postava, ztělesnění krutosti proti poddaným, stříhal ženám vlasy, když neplatili daně. Poddaní zase neplatili daně, vyhrožoval jim oprátkou, když nezaplatili, začal stříhat ženám vlasy, jednu dívku chtěl jako milenku, ráno sluha našel hraběte uškrceného jejími vlasy, dívka utekla
Překladatelská činnost: z angličtiny, němčiny, francouzštiny, dánštiny a maďarštiny
Dramata: Noc na Karlštejně - komedie, trilogie Hippodamie - příběh z antické mytologie

JULIUS ZEYER (1841 – 1890)
Pocházel z pražské patricijské rodiny, měl málo úspěšná studia, dvakrát odešel do Ruska jako vychovatel, cestoval po cizích zemích.
Ze začátku psal hlavně fantastické novely, povídky z patricijních rodin a romány z cizích světů
Básnická činnost- epika
1. náměty z českých dějin: Čechův příchod (1886)
- oslavný zpěv české země, pověst o příchodu Praotce na horu Říp, nár. myšlenka
2. náměty ze světových dějin: Karolínská epopeja (1896)
- doba Karla Velikého a jeho družiny – 9. stol., oslava rytířské ctnosti, odvahy, bojovnosti, oddanosti Karlu(stejné téma v próze O věrném přátelství Amise a Amila)
Prozaická činnost: Ondřej Černyšev ( 1875) – román
- děj na ruském carském dvoře, bohatý, barvitý a dobrodužný děj. Ondřej je šlechtic, čestný člověk jemné až pasivní povahy, který usiluje o spravedlnost, ale nemůže obstát na car. dvoře,protože tam jsou intriky, podvody. Chce postavit proti tomu, umírá.
Jan Maria Plojhar (1891)- povídka
- Intelektuál pocházející ze šlechtické rodiny se stává námořníkem, má úspěch u žen a tím se dostává do nejvyšší společnosti, touží prožít svůj život v Čechách, když se mu to vyplní a on zdědí rodný statek, poznává omezenost pražského kulturního života, nezdá se mu, že by se něco mohlo brzy změnit, a tak se vrací na moře, stává se námořním důstojníkem a do konce života žije v cizině.
Dům u tonoucí hvězdy (1897) - Zeyerova myšlenková krize
- Daniel Rojko je synem evangelického kněze, který chce, aby se z něho stal také kněz, ale on nechce. Otec ho za to vyhnal a on odjel do Francie, kde žil v bídě a neštěstí. Bydlel v domu u tonoucí hvězdy, kde byli 3 šílené ženy a jedna nevěstka. Tragický konec – hyne při požáru
Tři legendy o krucifixu – román s legendární látkou, skládá se ze 3 příběhů
Legenda o Samku Ptákovi
- Samko(chudý, prostý, sirotek) pracuje v klášteře na zahradě. Mnichové jím pohrdají a tak má za přítele jen Ježíše Krista. Najde krucifix, očistí ho a promlouvá s ním. Kristus na kříži ožije a stali se přáteli. Samko našel smysl života ve víře, myslel si, že je jeho vyvolený a že se dostane do nebes
Radúz a Mahulena - drama
Pohádka ze slovenského lidového prostředí, s hudbou Jaroslava Suka. Opravdová láska princezny Mahuleny zachraňuje prince Radúze před mocí zla.
Drama: Stratonika a jiné povídky – cizí prostředí, z historie Sníh ve Florencii – 16. stol. Piero z Medici pozve Michalangela na hostinu a chtěl po M., aby ze sněhu vytvořil sochu – Orfeus

 

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=6361