Jan Werich (6.2.1905-31.10.1980)

Jan Werich (6.2.1905-31.10.1980)

Syn Gabriely a Vratislava Werichových, jejich manželství se na několik let dočasně rozpadlo a Jan byl podle tehdejšího zvyku dán do péče otci. V letech 1916-1924 studoval na gymnázium v Křemencově ulici a na gymnázium na Smíchově. Od roku 1924 studoval na právnické fakultě Karlovy university, kde se znovu setkal s Jiřím Voskovcem, který se vrátil ze studií ve Francii.

Díky členství Jiřího v Devětsilu a Spolku bývalých žáků francouzských lycea, mohli začít vystupovat. V novinovém inzerátu se dočetli o odměně 1000Kč za skripta k nové hře. Odjeli společně na Sázavu, kde v rodném domě Voskovce plánovali napsat hru a každý jeden román. po týdnu přemýšlení se zrodila pouze jediná píseň- Kupuju hrobku, prodávám hrobku:

Kupuju hrobku,
prodávám hrobku,
kupuju levně,
prodávám levně,
není tedy času na smlouvání,
hrobka stojí přímo pod strání.
To je hrobka ku prodání,
ku prodání.
Však ke koupení určitě tahle hrobka není.
Proč?


Řekli si, že tedy napíší něco před a něco za píseň a vznikne revue. A tak 19.4.1927 měla premiéru první hra Vest Pocket Revue. Byla velice úspěšná a byla 200x reprizována. Peníze spolku však nestačily na provoz a novým provozovatelem se stal Devětsil. Nové divadlo dostalo název Osvobozené a tvořilo amatérskou sekci Devětsilu. Zpočátku měli stálé finanční potíže, byli totiž amatéři a bez koncese, tu později získal Jindřich Honzl, který však divadlo opustil a přestěhoval se od Brna. Koncese byla udělena Jiřímu Voskovcovi. V době svých uměleckých začátků oba nadále studovali, i když si platili dva chlapce, kteří za ně chodili na přednášky a ke zkouškám. Po zdárném dokončení právnické fakulty se přihlásili na filozofickou, aby nemuseli nastoupit na vojnu. Napsali další hry- Smoking revue, Gorila ex machina, Kostky jsou vrženy, Premiéra Skafandr- od této hry začali spolupracovat s Jaroslavem Ježkem.

Od října roku 1929 se osamostatnili v divadle U Nováků ve Vodičkově ulici, kde hráli až do roku 1935. V roce 1929 se Jan Werich oženil se Zdenou Houskovou, která zastávala v divadle funkci pokladní, kostymérky, sekretářky i účetní. Jejich manželství bylo velice šťastné, trvalo do Zdenčiny smrti v roce 1980, kdy zemřela po těžké a dlouhé nemoci. Štěstí se přiklonilo na jejich stranu, divadlo začalo vydělávat a odjeli do Paříže, kde navštívili Moulin Rouge a seznámili se s negerskou show. Po návratu inspirováni vším co viděli začali hrát s Ježkem jazz a změnila se i jejich představení.

Do této doby byl jejich humor, jak sami říkali bezpředmětý, časem začali přecházet k satiře a k politické satiře. Hra Sever proti Jihu, na kterou negativně reagovali Spojené státy a ministerstvo, byla po doporučení pozměněna. k politické satiře v pravém slova smyslu dospěli v roce 1932, jako reakcí na postřílení stávkujících dělníků u Frývaldova. Hra Ceasar byla satirou na špatnou demokracii, tehdejší ministr zahraničí Eduard Beneš byl hrou pohoršen a považoval za nemístné dělat si srandu ze Společnosti národů, které se v té době „pokoušela“ zabránit válce. Po napsání Ceasara následoval Robin Zbojník a Svět za mřížemi. Na podzim roku 1933 byl v Reichu podpálen říšský parlament, v této době vznikala hra Osel a stín, inspirována Lukianovou anekdotou. Proti této hře oficiálně protestovalo nacistické Německo, ale hra byla úřady schválena, vláda trvala na zachování demokratických principů. Následovala hra Kat a blázen, vznikalo Národní sjednocení a hnutí Nic než národ a právě členové Národního sjednocení skoupili lístky na hru Kat a blázen, ale o jejich činu se dozvěděli dělníci z Janečkárny a připravili se do divadla také. Představení se zvrtlo v bitku, ve které byli desítky lidí zatýkáni. Po tomto incidentu, kterému předcházely další, ale svým rozsahem menší, lidé přestávali do divadla ze strachu chodit. Hra Kat a blázen měla další konflikt, děj se odehrával v pomyslném Mexiku, ale pravé Mexiko proti tomu protestovalo, místo děje bylo tedy změněno. V roce 1935 odjel Werich s Ježkem do Moskvy na divadelní festival, kde slavili úspěchy. opustili divadlo U Nováků a přestěhovali se pod novým názvem Spoutané divadlo Do Rokoka, zde hráli mimo jiné i Baladu z hadrů. V sezóně 1936 se vrátili zpět do paláce U Nováků pod původním názvem Osvobozené divadlo. Po hře Nebe na Zemi následovala hra Rub a líc, vyprávějící o tajném skladišti zbraní heinlainovců. Nikdo tehdy ovšem netušil, že jejich divadlo je v domě, ve kterém opravdu takové skladiště je. další představení Panoráma bylo ohlídnutím za 10letou historií OD. Těžká Barbora, hra zaměřená proti kolaborantům a diktátorským režimům, jen přilévala olej do ohně. V roce 1938, kdy Hitler připojil k Německu Rakousko a kdy Sudetští Němci vyhlásili svých 8požadavků napsali poslední hru- Pěst na oko, hru plnou jinotajů, alegorií… Každé přestavení se měnilo v manifestaci. Byla jim odebrána koncese a po mnichovském diktátu 9.listopadu divadlo uzavřené úplně.

Nabízela se jim jediná možnost záchrany a tou byla emigrace. Werich koupil víza pro sebe svoji ženu i dceru Janu, která se narodila v roce 1935 a po nevyléčitelné nemoci zemřela v roce 1981. V té obě byl již Voskovec v Paříži. Na Wericha přišlo fingované oznámení a tak společně s Ježkem odletěl za Voskovcem do Paříže. 14.1.1939 vypluli lodí SS Aquitania do Ameriky. V NY si koupili byty a automobil značky Lincoln. Přijeli za nimi Zdena s dcerou Janou a Voskovcova první manželka Madla. Nejprve hráli jen pro české krajany. První představení bylo 9.3.1939 v NY, dále hráli v Baltimoru, Chicagu, Clevelandu. A právě v Clevelandu odehráli v roce 1940 svá první představení v angličtině a to Těžkou Barboru a hru Osel a stín. V Americe poznávali nový život, začínali znovu od nuly, pokoušeli se dostat do filmu či do divadla, kde by mohli prodávat svůj jedinečný humor. Intenzivně se zajímali o osudy skupiny českých umělců zadržených ve Franci. Je známo, že Adolf Hoffmeister a Antonín Pelc se díky zásluhám Wericha jeho ženy, která i ohledně této záležitosti dopisovala i s manželkou amerického prezidenta Rosselvelta, dostali do bezpečí v USA. V+W nahrávali desky pro české vysílání BBC v Londýně, v roce 1941 měli samostatné vystoupení v Hollywoodu a od roku 1942 se autorsky podíleli na Českém vysílání úřadu válečných informací v NY- Hlas Ameriky. V roce 1945 začali hrát na Brodwayi v Shakespearově hře Bouře- W v roli Stefana a Voskovec jako Trinkul. Hra slavila úspěchy a byla 130x reprizována
.
9.10. 1945 se Jan Werich s rodinou vrací z Ameriky a začíná hrát v Realistickém divadle. V letech 1946-1947 obnovují V+W tradici Osvobozeného divadla- v divadle V&W ve Vodičkově ulici. Od roku 1948 vede Jan Werich tři léta divadlo v Karlíně, v letech 1955-1936 je šéfem, uměleckým vedoucím a hercem Divadla satiry (později ABC). V letech 1957-1961 se mu hereckým partnerem stává Miroslav Horníček, v roce 1963 byl jmenován národním umělcem a v roce 1968 odešel do důchodu. Až do svého onemocnění- nádoru na hrtanu neztratil chuť do života a naplno žil, cestoval, hrál psal a přes veškeré zákazy doktorů nadále příležitostně, ale zato velmi kouřil. V 70letech nesměla být jeho díla vydávána, zákaz postihl i jeho filmy, hry a i jeho jméno nesmělo být uváděno. V roce 1977 odepsáním tzn. Anticharty byl zákaz zrušen. Jan Werich zemřel po dlouhém pobytu v nemocnici na dušičky 31.10. v roce 1980, v té době už velice špatně slyšel a skoro nechodil.

Vztah s Jiřím Voskovcem
- poznali se již v mládí asi jako desetiletí kluci, je seznámil Werichův bratranec, jejich přátelství a spolupráce vydržela přes 60let i v době odloučení. To první bylo v letech 1921-1924 kdy byl Jiří Voskovec na studiích ve Francii, a i později v době, kdy byl Voskovec dopisovatelem z Francie ohledně UNESCA a když se v USA živil jako herec i jako režisér. Naposledy se spolu viděli v roce 1974 na vídeňském letišti. Tvrdili o sobě, že jsou nejspíš bratři či spíše siamská dvojčata. V době odloučení si dopisovali a telefonovali, byli si velice blízcí, a dobře se znali i jejich rodiny, i přes vysoký počet Voskovcových manželek. V době svého klaunství byl Werich považován za tlustého a Voskovec za toho hezkého a chytřejšího. Pravda je ovšem taková, že byli oba velice vzdělaní. Jan Werich zemřel dříve 31.10.1980 a Voskovec 1.7.1981.

Jan Werich se obklopoval ve stáří mladými lidmi, u kterých rád pozoroval jejich umělecké začátky, mezi které pařili Horníček, Vyskočil, Suchý se Šlitrem, Mládek, Lasica a Satinský, Svěrák a Smoljak, ale i Forman s Menzlem.


SPOLUAUTOR NÁMĚTŮ A SCÉNÁŘŮ FILMŮ:
Peníze nebo život (1932)
Pudr a benzín (1931)
Hej rup (1934)
Svět patří nám (1937)
Hrál v nich i jednu z hlavních rolí


HRY PSANÉ S JIŘÍM VOSKOVCEM
Vest Pocket Revue (1927)
Smoking revue (1928)
Gorila ex Machina, čili Leon Clifton neboli Tajemství Cliftonova kladívka (1928)
…si pořádně zařádit (1928)
Silvestr Revue (1928)
Kostky jsou vrženy (1929) revue
Premiéra Skafandr (1929) veselohra
Líčení se odročuje (1929) detektivní komedie
Fata morgana (1929) revue
Babylon (1929) montáž z výstupů
Ostrov Dynamit (1930)
Sever proti Jihu (1930) válečná revue
Varieté Revue (1930) montáž z výstupů
Sanatorium doktora Hormona (1933) silvestrovský skeč
Don Juan et Company (1931) revue
Golem (1932) romantická revue
Ceasar (1932) Antická féerie
Robin zbojník (1932) pohádka
Svět za mřížemi (1933) hudební komedie
Děti kapitána Bublase (1933)

Osel a stín (1933) deset obrazů o lidech a pro lidi
Slaměný klobouk (1934)
Kat a blázen (1934) satirická fantazie
Konec starého roku (1934) aktovka
Panoptikum (1935) revue
Balada z hadrů (1935)
Nebe na zemi (1936) použit motiv staroanglické hry
Rub a líc (1936) optimistická komedie
Panorama (1937) deset let
Těžká Barbora (1937) 19obrazů o zmoudření Eidamských
Pěst na oko aneb Ceasarovo finále (1938) o divadle na divadle
Hlava proti Mihuli (1938) 11.11.1938 zakázána a nehrána
Balada o Moravcovi (1942-1946) rozhlasově vysíláno
4Knihy her Osvobozeného divadla
Klobouk ve křoví (1966) verše V&W z let 1927-1947

PRÁCE POUZE JANA WERICHA:
Italské prázdniny (1960)
Fimfárum (1960)
Teta z Bruselu (1961)
Babí léto (1964) na motivy Jindřicha IV,
Královna koloběžka První (1966)
Falstaffovo babí léto (1969) volně podle W.Shakespeara
Lincoln 1933 (1970) většina nákladu byla zničena
Bleška a veška (1970) -//-
HEREC VE FILMECH:
U nás v Kocourkově (1934)
Byl jednou jeden král (1954)
Až přijde kocour (1964)
Tajemství krve (1953)
Císařův pekař a Pekařův císař (1951) titulní dvojrole
Večer s J.Werichem a J. Voskovcem (1963)


FILMOVÉ SKEČE:
Paramount Revue (1930)
Mělnická strašidla (1938)

UPRAVIL HRU G.S. KAUFMANA A MOSSE HARTA Přišel na večeři (1946)

TELEVIZNÍ FILMY:
Medvěd (A.P.Čechov)
Námluvy (S.O´Casaye)
Král a žena


Ježkovy písně a texty Voskovce a Wericha vycházely v klavírní úpravě, v třicátých letech byly natočeny na gramofonové desky, ale první souborné vydání na sedmi deskách Hudba a písně OD uspořádal V.Holzknechrt až v roce 1962.
Roku 1965 vyšla deska Klobouk ve křoví, 1966 vyšlo album Scény z her OD (pět předscén s M.Horníčkem).
Předscény inscenací Divadla ABC byly otištěny v Divadle 17 v roce 1966 a v téhož roku byly vydány i na deskách
Rozhovory s dcerou Janou vyšly na deskách Táto, povídej (1971)
s Jiřím Voskovcem na desce Relativně vzato (1974 v NY)

 

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=7189