Renesance a humanismus v Evropě
13. stol.- italská města Benátky, Milán, Florencie a Janov zbohatla námořním obchodem a ruční                                          
            velkovýrobou
mluvčí měšťanstva – zdůrazňují právo na plné, svobodné a ničím neomezené rozvití lidské existence
měšťanská společnost – postavila se proti autoritě církve, která bránila svobodnému myšlení a bádání 
MIKULÁŠ KOPERNÍK (1473-1543)
GALILEO GALILEI (1564-1642)
-	objevy přírodní a astronomické, a hlavně nový, heliocentrický názor otřásly autoritou 
církve a naopak posílily důvěru v rozum a vědecké zkoumání
GIORDANO BRUNO (1548-1600)
-	materialistický filozof
-	poukázal na nekonečnost světa a vesmíru
- vedle náboženského ideálu se začíná rýsovat ideál nové lidskosti, skutečné humanity
- k zesílení přispívají učenci studiem, vydáváním a komentováním antických autorů
- těmto učencům říkáme humanisté a myšlenkovému proudu humanismus -> označuje učenecký proud
   filologický a historický, projevující se studiem, výkladem a napodobením antické slovesnosti
- práci humanistů podpořil vynález knihtisku
JOHANNES GUTENBERG (asi 1400-1468)
-	tiskl v letech 1444-1448 v Mohuči na dřevěném lisu z kovových liter sestavovaných do 
řádků a stránek první knihy
-	tiskům do r. 1500 říkáme inkunábule (prvotisky)
MICHELANGELO BUONARROTI (1475-1564)
-	sochař, stavitel a malíř
-	autor soch Mojžíše a Davida, freskové malby Poslední soud
-	objev perspektivy a přírody, vede k větší realitě zobrazení
LEONARDO DA VINCI (1452-1519)
-	všestranný umělec, teoretik umění a vynálezce
-	tvůrce obrazu Mona Lisa a fresky Poslední večeře 
GIROLAMO SAVONAROLA (1452-1498)
-	fanatický kazatel, mluvčí nejnižších vrstev a chiliastický hlasatel republiky chudých
LITERATURA ITALSKÁ
FRANTIŠEK Z ASSISI (1182-1226)
-	zakladatel řádu františkánů, stojí na počátku italské literatury 
   PÍSEŇ TVORSTVA
-	vytvořená v umbrijském nářečí
-	je projevem jak náboženského lyrismu (chvála Boha), tak obdivu ke krásám země a člověka (stvořeným ovšem Bohem)
-	v češtině ji známe pod jinými názvy: Chvalozpěv stvoření, Zpěv bratra Slunce, Píseň o slunci
DANTE ALIGHIERI (1265-1321)
-	florentský rodák,kritik doby
-	zabýval se studiem antického i soudobého italského a provensálského básnictví
-	další díla: Nový život,Hostina Canvivio, O lidové řeči
   BOŽSKÁ KOMEDIE
-	obsahuje tři oddíly: Peklo – zaútočí na ně šestinohý had, průvodcem se stane básník
                                    Vergilius, drastický popis 
                           Očistec
                           Ráj – zde se Danta ujímá Beatrice (zemřelá autorova milenka), 
                                  psána příjemněji a volněji
-	duchovní epos – příběh s bohatým dějem, hrdinou je sám básník, ten zabloudí v lese a je ohrožován třemi šelmami (tři hlavní hříchy – smyslnost, pýcha a lakota), pak cesta pokračuje přes očistec a peklo do ráje
-	postavy: Angelo, Bertran de Born, Vergilius, Beatrice, autor 
-	obdivuhodný pokus o umělecké zobrazení problémů tehdy celého známého světa
-	tercína – tříveršová strofa, v níž se rýmuje první verš s třetím; druhý verš se rýmuje s 
                       lichými verši (tj. 1. a 3.) následujícího trojverší – využívali ji Vrchlický, Machar,
                       Nezval
FRANCESCO PETRARCA (1304-1374)
-	pocházel z Florencie, byl vypovězen a odešel do Avignonu
-	dopisoval si s Karlem IV. a také navštívil Čechy
-	jeho umělecká inspirace byla žena Laura
-	sonet - literární báseň o 14 verších, z nichž prvních osm tvoří dvě strofy čtyřveršové, 
             ostatních šest strofy trojveršové
   SONETY LAUŘE
-	incipit – název nadpisu podle prvního verše
-	Laura na rozdíl od Beatrice je roztomilá, ale i rozmarná žena, která dovede ranit odmítáním
-	sonet Už mlčí vítr, nebesa i zem – lyrická milostná poezie; verše o přírodě, o 
vlastnostech a trápení autora; personifikace, metafory, kontrasty (hynu-ožívám), 
stupňování – gradace
-	sonet Ty zlaté vlasy, co tak sladce vlály – lyrická milostná poezie – láska k Lauře; verše o vztahu a popisu Laury, o autorově zklamání; personifikace, kontrasty, přirovnání, epifora (slova se na konci verše opakují); ABAB, AAB 
GIOVANNI BOCCACCIO (1313-1375)
-	měl největší podíl na vzniku renesanční novely – kratší prozaický útvar s překvapivým 
obratem v závěru
   DEKAMERON (1352)
-	soubor novel
-	v úvodní rámcové novele vypráví autor o morové epidemii, která postihla Florencii;
společnost sedmi urozených žen a tří šlechticů opouští město a na venkově si krátí dlouhou chvíli vyprávěním příběhů(100), z nichž vzniká cyklus samostatných a poutavých novel; převažují milostné příběhy, někdy vážné
-	první český překlad jedenácti novel Dekameronu pořídil Hynek z Poděbrad
-	ukázka – jeden mnich upadne do hříchu, za který zasluhuje nejtěžší trest, ale unikne trestu, ježto vtipně vytkne svému opatovi totéž provinění
LITERATURA FRANCOUZSKÁ
FRANCOIS VILLON (1431-1461)
	- vl. jm. Francois de Montcorbier
-	balada villonská – proslavil ji a zdokonalil, tento ty lyrické básně se skládá ze 4 strof, první tři mívají 7-12 veršů, poslední strofa se rovná polovině předešlé strofy (4-6 ver.) 
-	v české poezii tento žánr používali J. Vrchlický a V. Nezval
-	básníkův dobrodružný život se stal podkladem románových zpracování – J. Loukotková – román Navzdory básník zpívá; Jiří Voskovec a Jan Werich – hra Balada z hadrů  
   DVOJBALADA O BLÁZNOVSTVÍ V LÁSCE
-	odpor k lásce
   BALADA ZÁVĚREČNÁ
-	kladný vztah k alkoholu
   EPITAF
-	náhrobní nápis, pohřební řeč (Jiří Wolker, Jan Neruda, Kraft)
   VELKÝ TESTAMENT
-	zamýšlí se nad svým životem a své hříšné jednání omlouvá chudobou a krutým životem
   MALÝ TESTAMENT
-	osmiveršové básně ironického a satirického obsahu
FRANCOIS RABELAIS (asi 1494-1553)
-	prozaik, mnich a lékař
   GARGANTUA A PANTAGRUEL
-	pětidílný satirický román
-	vyprávění o dvou obrech
-	Pantagruel potkal Limuzince, který mrzačil francouzský jazyk
-	prosazuje svobodomyslné názory, zdravý rozum a optimismus
MICHEL DE MONTAIGNE (1533-1592)
-	považován za jednoho ze zakladatelů eseje – literární žánr, na pomezí literatury odborné, vědecké a beletristické
   ESEJE
	- úvahy o vážných věcech života 
LITERATURA ŠPAŇELSKÁ
MIGUEL DE CERVANTES Y SAAVEDRA (1547-1616)
-	neměl příležitost k soustavnému vzdělání
-	psal novely a romány
   DŮMYSLNÝ RYTÍŘ DON QUIJOTE DE LA MANCHA
-	parodie rytířských románů
-	chudý šlechtic don Quijote se rozhodne obnovit slávu rytířství a na koni jménem Rocinante se vydá, vyzbrojen kopím a štítem, do světa za dobrodružstvím; don Quijote si zvolí za dámu svého srdce Dulcineu z Tobosu; brzy se vrátí domů, ale na další cestu se vypraví doprovázen zbrojnošem Sancho Panzou, vesničanem, protikladem Quijotovým; následují různé příhody; konečně se vrací don Quijote domů, když se předtím setkal s Dulcineou; vystřízliví ze svých fantazií a umírá, neboť vystřízlivění znamená pro něj smrt
-	ukázka – don Quijote pošle se vzkazem svého sluhu Sancha k paní Dulcinee do Tobosu; jakmile Sancha vyjel z lesa, sesedl z osla a začal sám se sebou rozmlouvat; rozhodl se, že do Tobosu nepojede a podstrčí jako paní Dulcineu první venkovanku, kterou potká, jelikož ji on ani don Quijote nikdy neviděli; zpozoroval tři venkovanky a ihned přispěchal k donu Quijotovi se zprávou, že paní Dulcinea ho jede navštívit; don Quijote mu uvěří a myslí si, že zlí čaroděj začaroval jeho krásnou Dulcineu v selku; don Quijote s ní rozmlouvá, ale selka odjede a nevěnuje mu pozornost
-	Cervantesův román inspiroval např. V. Dyka, V. Vančuru v novele Občan don Quijote,       G. Greena
-	využil quijotovské látky v jedné své básni i František Halas DON QUIJOT BOJUJÍCÍ
-	přeložil Václav Černý
LOPE DE VEGA (1562-1635)
-	napsal 2000 her
-	madridský rodák, voják i vyhnanec
-	vytvořil typické španělské národní drama své doby, tzv. drama pláště a dýky – hl. post. šlechtic, hrdina, čest
   FUENTE OVEJUNA (v českých překladech Ovčí pramen nebo Vzbouření na vsi)
-	založená na skutečné události (vzbouření lidu proti vysokému církevnímu hodnostáři a 
kapitulace královského soudu před jednotlivým lidovým kolektivem)
LITERATURA ANGLICKÁ
GEOFFREY CHAUCER (1340-1400)
-	anglický básník
-	pocházel z měšťanské kupecké rodiny, zúčastnil se války proti Francii, vstoupil do královských služeb a účastnil se diplomatických poselství
   POVÍDKY CANTERBURSKÉ
-	patrný vliv Boccacciova Dekameronu 
-	drobní měšťané, kteří konají pobožnou pouť, si zpříjemňuje cestu tím, že si vypráví různé příběhy
-	jeho povídky charakterizuje jemná ironie a oproštění od pout středověkých náboženských představ
WILLIAM SHAKESPEARE (1564-1616)
-	největším dramatikem nejen anglické, ale i světové literatury
-	narodil se ve Stratfordu nad Avonou, velmi mladý se oženil a odešel do Londýna, kde hrál v divadelních společnostech
-	autor asi 37 her
-	náměty svých her čerpal ze životopisů slavných osobností, z italských a francouzských renesančních povídek i ze starých kronik 
-	komedie – KOMEDIE PLNÁ OMYLŮ, ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY, SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ,
                MNOHO POVYKU PRO NIC, KUPEC BENÁTSKÝ
-	historické hry – JINDŘICH VI., RICHARD III., JINDŘICH IV.
-	dramata s látkami starověkými – JULIUS CAESAR, TROILUS A CRESSIDA
-	tragédie – MACBETH, KRÁL LEAR, TIMON ATHÉNSKÝ, ANTONIUS A KLEOPATRA
-	drama – OTHELLO (tragédie žárlivosti)
   ROMEO A JULIE
-	první tragédie, o milencích ze dvou znepřátelených rodů v italské Veroně, nad nimiž
vládne rodová nenávist, kterou odstraní teprve smrt obou mladých lidí
   HAMLET, KRALEVIC DÁNSKÝ
-	tragédie
-	příběh hrdiny rozpolceného mezi touhou po naplnění vznešených ideálů a pocitem povinnosti trestat zlo
-	Hamlet představuje typ člověka, jehož touhu po činu oslabují pochybnosti a nedůvěra
-	překlad: J. V. Sládek, E. A. Saudek, M. Lukáš, A. Skoumal, Martin Hilský
   SONETY
-	verše – ABAB CDCD EFEF AA
-	téma sonetů – život, smrt, láska, příroda,…
-	k někomu se autor obrací, ale neví se zdali je to žena nebo muž
HUMANISMUS V ČECHÁCH
-	druhá pol. 15. stol. a 16. stol – v českých zemích soupeření mezi šlechtou a městy
-	humanistické vědy – jazyky, psychologie, dějepis
-	náznaky humanismu již za Karla IV., plný rozvoj v 15.-16. stol.
-	vzory humanistů byli antičtí spisovatelé (Cicero, Horatius, Martialis a Vergilius)
-	psali se spisy právnické a řečnické
FILIP MELANCHTON (1497-1560)
-	usiloval o zlepšení výuky ve školách
JAN Z RABŠTEJNA
-	diplomat ve službách Jiřího Poděbradského 
   DIALOG
-	rozmluva čtyř šlechticů o soudobých politických poměrech
-	povzbuzuje k lásce k vlasti a odmítá válku
BOHUSLAV HASIŠTEJNSKÝ Z LOBKOVIC (asi 1461-1510)
-	psal prózu, ódy, elegie a epigramy
-	cestoval – Itálie, Afrika, Malá Asie, Evropa
JAN HASIŠTEJNSKÝ Z LOBKOVIC (1450-1517)
-	výprava z Kadaně do Jeruzaléma 1493
-	popsal celou svou cestu 
 
HYNEK Z PODĚBRAD (asi 1452-1492)
-	syn krále Jiříka
-	autor překladu několika Boccacciových novel
   autor básní VERŠOVANÉ O MILOVNÍKU a MÁJOVÝ SEN (po vzoru Dekamerona)
-	vyjadřují milostnou tematiku s psychologickým prožitkem a smyslovým okouzlením
VIKTORIN KORNEL ZE VŠEHRD (1460-1520)
-	právnický spisovatel, hlavní představitel humanismu
   O PRÁVIECH, O SÚDIECH I O DSKÁCH ZEMĚ ČESKÉ KNIHY DEVATERY
-	staví české zvykové právo nad římské
JAN BLAHOSLAV (1523-1571)
-	historik, organizátor, učitel a biskup jednoty bratrské
-	na německých univerzitách si osvojil humanistickou vzdělanost
-	překlad Nového zákona – uplatnil zásadu přesného textu, výborný znalec jazyka
-	podílel se na vzniku bratrského kancionálu v Polsku – Kancionál šamotulský – obsahuje duchovní písně
-	Bible Kralická – kolektivní dílo českých bratří, vydaná po Blahoslavově smrti, obsahovala i jeho překlad Nového zákona
   GRAMATIKA ČESKÁ
-	spis usilující o vytříbený a správný jazyk
   FILIPIKA PROTI MISOMUSŮM
-	směřovala proti biskupu Janu Augustovi
-	dokazuje, že vzdělání pomáhá člověku v životě
VÁCLAV HÁJEK Z LIBOČAN (zemř. 1553)
   KRONIKA ČESKÁ
-	zahrnuje české dějiny od praotce Čecha až do korunování Ferdinanda I. (1526)
-	oblíbená četba a až do konce 18. stol. byla hlavním zdrojem poučení o české minulosti
VÁCLAV VRATISLAV Z MITROVIC (1576-1635)
   PŘÍHODY VÁCLAVA VRATISLAVA Z MITROVIC
-	vylíčil zde své trpké zkušenosti
-	spis zůstal v rukopise, až r. 1777 jej vydal obrozenecký spis. František Martin Pelcl
DANIEL ADAM Z VELESLAVÍNA (1546-1599)
-	univerzitní profesor, tiskař a nakladatel
-	hodnota jeho knih je jazyková a naukově popularizační
   KALENDÁŘ HISTORICKÝ
-	zachycené světové dějiny podle výročí
   FRANTOVA PRÁVA
-	obsahují povídky, které vyjadřují optimistický vztah k pozemským radostem
JAN CAMPANUS VODŇANSKÝ (1572-1622)
-	básník, profesor a rektor
   BRETISLAUS
-	latinské drama, zpracoval látku z národní minulosti
ŠIMON LOMNICKÝ Z BUDČE (1552-1622)
-	básník
   TOBOLKA ZLATÁ
-	útočí na lakomství a shromažďování bohatství
MIKULÁŠ DAČICKÝ Z HESLOVA (1555-1626)
-	zůstal věrný svému politickému i náboženskému přesvědčení
   PROSTOPRAVDA
-	rukopisná sbírka, mravní nedostatky svých součastníků
   
- po bitvě na Bílé hoře odešla podstatná část vzdělanců do emigrace, což se projevilo v literárním životě
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT